Atlantis II.
Podle nejedné studie Atlantis skutečně existovala. Mnoho badatelů se snaží předložit výsledky svého — často celoživotního — bádání a všichni jsou přesvědčeni, že právě oni nalezli bájný ostrov. Po celá tisíciletí se o něm vypráví, ale přímý důkaz stále nebyl předložen.
Řecký filosof Platón vytvořil o ostrově králů zápis, který této legendě zajistil nesmrtelnost. Možná by ho potěšilo vědomí, že ještě v 21. století lidé čtou jeho řádky a přemýšlejí, zda popisuje fikci, nebo skutečnou historii. A tak se mýtus o Atlantis stal nesmrtelným a přetrval až do dnešních dnů.
Platón popisuje Atlantis jako skutečné impérium kdesi ve Středomoří. A i když vypráví, že se velmi vyspělý ostrov propadl do hlubin moří, zároveň vykresluje rozsáhlé území této civilizace i na pevnině. Z toho vyplývá, že pokud Atlantis postihla živelní pohroma, potopila se jí pouze část.
⭐ Nová teorie
Teorie, kterou zde představujeme, vypráví poněkud odlišný příběh, než jaký známe z dosavadních interpretací. Atlantis skutečně existovala — a zanechala po sobě mnoho důkazů.
Atlantis netvořil pouze jeden velký ostrov, ale středový poloostrov s pevninskými mosty a rozsáhlým územím na pevnině. Platón uvádí, že přes Atlantis bylo možné přejít na jiné kontinenty a že měla kruhovitý tvar. A právě z tohoto faktu vycházíme, protože žádná doposud určená lokalita přesně neodpovídá popisu — a přes žádnou z nich nelze přecházet na jiné kontinenty.
I místo Héraklových sloupů je podle všeho mylně interpretováno. A zřejmě je to záměr.
A tak si po 2 300 letech dovolujeme představit zcela novou teorii.
Proč tvrdíme, že novou teorii? Protože jsme vypátrali mapu světa kde se tato teorie zobrazuje a v podstatě podle této mapy byla i celá teorie obhajována. Není to tedy pouhá dedukce nebo fantazie, ale teorie má reálný základ.
Tým ARM (Atlantis Research Manuscribt) svou práci představuje v rukopise Ostrov, poloostrov, nebo pevnina?, kde vysvětlují, jak se dopracovali ke svému závěru. Je nutné zdůraznit, že kolektiv vychází z popisu staré mapy, nikoliv z domněnek.
Zda mapa skutečně vyznačuje bájný ostrov, nebo jde o další tečku na mapě s možnou lokalitou Atlantis, zůstává otázkou. Jisté však je, že pokud se pozorně začteme do Platónova díla, místo, které zde představujeme, je totožné s jeho vyprávěním. Souhlasí zde tolik základních bodů, že náhoda se dá téměř vyloučit.
⭐ Mýtus o bájné Atlantis — neznáte?
Pro ty čtenáře, kteří o bájném mýtu slyší poprvé, nebo jej znají jen z útržků v novinách, stručně představíme samotnou Atlantis.
Před 12 000 lety měla na Zemi existovat nadprůměrně vyspělá civilizace. Tato země však byla zničena živelní pohromou během velmi krátké doby — podle tradice během pouhých 24 hodin. Záznam o Atlantis měl být vepsán nejen do sloupů egyptských chrámů. Kněží těchto chrámů si tajemství předávali po tisíciletí a uchovávali je v paměti. Pro zbytek světa však byl příběh o zničeném ostrově zapomenut.
Katastrofy podobného rozsahu postihly v dávných dobách mnoho míst ve Středomoří — a většina z nich patřila k významným kulturám. Není tedy divu, že příběh o Atlantis v množství jiných pohrom postupně zevšedněl a nakonec upadl v zapomnění.
Kolem roku 600 př. n. l. se řecký státník Solón vydává na cestu do Egypta. Zde hovoří s kněžími, kteří mu po 9 000 letech konečně vyprávějí příběh o Atlantis a předávají jej dál.
Solón pocházel z královského rodu, a tak byl vhodným příjemcem této zprávy. Naslouchal velmi podrobným informacím o civilizaci i její zemi. Chtěl z příběhu vytvořit epos, ale své dílo nedokončil.
Zápisky z Egypta se po desetiletích dostávají do rukou filosofa Platóna. Ten začíná příběh zpracovávat — ale ani on své dílo nedokončí.
Krátce po Platónově smrti je Řecko kolonizováno Římem. Řecko, do té doby dominantní a kulturně nejvyspělejší národ Středomoří, se ocitá v úpadku. Mnoho měst bylo zničeno, mnoho artefaktů ukradeno a přemístěno do jiných zemí. Mnohá přístavní města byla potopena nebo roztrhána zemětřesením během času.
V takovém chaosu je těžké — snad až nemožné — hledat spojitosti s naším příběhem. A tak zůstalo pouze nedokončené vyprávění filosofa o bájné a ztracené Atlantis.
⭐ Země králů
Atlantis byla popisována jako překrásná a rozlehlá ostrovní země s vysokou úrovní vyspělosti panovníků i obyvatel. Nejbohatší stát světa, se zlatými chrámy sahajícími do nebes, střežený profesionální armádou na pevnině i z moře.
Lidé zde znali pokročilé zemědělství a zavlažování. Využívali termální prameny a po celém království vystavěli tisíce lázní.
Rozloha země byla přirovnávána k velikosti Afrického kontinentu — protože Platón uvádí, že byla větší než Libye a Malá Asie dohromady. Libye byl tehdy název pro dnešní Afriku.
Atlantis tedy netvořil pouhý ostrov, ale celý kontinent.
Země, která vládla tisíce let — a o které byl logicky vytvořen zápis v nedalekém Egyptě. Jen díky slavnému jménu filosofa se zpráva dochovala až do dnešních dnů. Protože však Platón své dílo nedokončil a neuvedl přesnou polohu — i když ji musel znát — stala se z prastaré historie krásná legenda.
Historici existenci Atlantis popírají a vyvracejí. Mnoho badatelů však stále věří, že ostrov králů byl skutečný.
Je pravděpodobné, že název Atlantis vytvořili až Řekové — a že království, o kterém hovoříme, neslo původně zcela jiné jméno. To může být i důvod, proč o ostrově Atlantis nenacházíme žádný přímý zápis.
⭐ Byla Atlantis skutečně ostrovem?
Vezměme si k ruce Platónův popis Atlantis — vše, co s touto civilizací souviselo, kde a u koho se po tisíciletí ukrýval záznam, než byl předán dál. Záznam byl uchován v Egyptě. Síň záznamů, kde mají být informace o ostrově uloženy, se má nacházet rovněž v Egyptě. A komu byla tato zpráva následně předána – Řekům.
Proč tedy učenec popisuje okolí Středozemního moře, a ne Atlantického oceánu, kde je dnes lokalita Atlantis nejčastěji určována?
Od nepaměti bylo okolí Středomoří domovem společností s rozvinutou sociální strukturou. Na dně moře nacházíme prastará města, která byla ve své době součástí jednoho ohromného celku a impéria. Středozemní moře bylo součástí antického Řecka, starého Egypta, Izraele i Turecka. A právě zde nacházíme stále starší archeologické nálezy, jejichž datace je vědecky potvrzená — a přesahuje do dob dávno před 10 000 př. n. l. Tedy do časů naší Atlantis.
Připomeňme si například ostrov Maltu a její dokonalé megalitické stavby, nebo Sardinii s ohromným množstvím pevností. A také pláže se stejnými barvami písku, jaké popisuje Platón — bílé, černé a červené. Mohou být tyto ostrovy pozůstatky hledaného ostrova? Nebo si filosof vše vymyslel a všechny shody jsou pouhou náhodou?
To, co zde nalézáme, jsou však potvrzená fakta, nikoliv mýty.
⭐ Středomoří jako kolébka ztraceného impéria
Středomoří disponuje ohromným množstvím nálezů pod mořskou hladinou, na ostrovech i na rozlehlých částech pevniny. Celé pobřeží je archeologicky stále jen minimálně prozkoumané. Významné lokality se táhnou od moře až hluboko do vnitrozemí — do všech světových stran.
Platón popisuje dlouhé táhnoucí se pohoří na severu, přes celý atlantský ostrov. Například Apeniny se táhnou přes celý poloostrov. A antičtí bohové pocházející z nedaleké hory Olymp — jejich potomci, jako Hérakles — přímo souvisejí s mýtem o Atlantis. Právě za jeho sloupy se měla Atlantis rozkládat.
Řecko i Egypt jsou v našem příběhu přinejmenším blízcí sousedé — nebo dokonce součást zaniklého impéria. Jejich nadprůměrnost nad ostatními národy je řadí mezi hlavní adepty na možnou pokrevní linii Atlanťanů.
⭐ Egypt – stín dávné civilizace
Stále nepochopený Egypt a jeho „bohové“, kteří přišli záhadně a stejně záhadně zmizeli. Pyramidy v Gíze se Sfingou, pod níž má být vybudována spletitá síť chodeb a Síň záznamů — místo, kde mají být uloženy informace o Atlantis.
Proč právě zde?
Vědci pomocí elektromagnetické sondáže skutečně zjišťují, že pod Sfingou existují tunely a dutiny vytvořené uměle. Prozkoumat je však nesmí. Egypt má jednu oficiální teorii a té se drží. Nikomu nedovolí ji zpochybnit. Bádání u Sfingy je přísně zakázáno.
Proč?
Podobné je to i s Cheopsovou pyramidou. Dnes víme, že není čtyřstěnná, ale osmistěnná. Proč žádná jiná pyramida nebyla postavena stejně? Možná proto, že osmistěn je patrný pouze z výšky a pouze v určitá období slunovratů — a lidé stavěli to, co viděli ze země. Netušili, že nestaví přesnou kopii originálu.
Přesto jsou všechny pyramidy představovány jako čistě egyptské.
Egypt zůstane ještě dlouho tajemný. Nás však zajímá možná souvislost s Atlantis — a ta zde je zřejmá.
Je možné, že Egypt ve své době spadal pod správu Atlantis. A právě Egypt může být schopen vydat svědectví k naší teorii. Je to politicky relativně stabilní země vhodná k archeologickým pracím — a pod nánosy písku bude co objevovat ještě tisíce let.
Pokud to ovšem Egypt dovolí. A to je nepravděpodobné.
Nikdy nedovolí zveřejnit fakta, která by potvrdila, že na dnešním území Egypta kdysi žila vyspělá civilizace, která spravovala i Mezopotámii a velkou část Středomoří. Egypt si neuvědomuje, že i tak by zůstal nejdůležitějším místem na světě — Zlatým grálem archeologie. On se ale o své prvenství dělit nechce a proto musí mnohé souvislosti a objevy tajit nebo zkreslovat. Přepisovat historii a vytvářet egyptský příběh tak aby Egypt zůstal na věky neměnný.
⭐ Středomoří – území tisíciletých bojů
Středomoří bylo po tisíciletí atraktivním útočištěm mnoha civilizací, kmenů a kultur. Od prvního osídlení se zde vedly války o území — mezi migrujícími kmeny i mezi městy v rámci jedné říše.
A nikdy se již nepodařilo jednomu národu vytvořit tak ohromné a jednotné impérium, které by vládlo tisíce let celému Středomoří — tak jako Atlantis. I když se o to mnozí pokoušeli.
Jediné, co nesouhlasí s běžnou interpretací, je představa, že ostrov byl potopen celý a v Atlantickém oceáně. Atlantis logicky nemohla zaniknout přes noc, když její součástí bylo rozsáhlé území hluboko do Středomoří.
Zničeno bylo královské sídlo a jeho ostrov. Bylo to velmi malé území obklopené kanály a přetížené zlatým středem, potopení mohlo být vskutku rychlé. Moře zalilo velkou část přístavních měst — nejdůležitější centra, kde Atlantis soustředila obranu a loďstvo. Když přišla o obranu, přišla i o moc. Ztráta byla tak rozsáhlá, že se již nedokázala vzpamatovat. Ale to nebyl hlavní důvod zániku této civilizace.
Rozdrobený národ přeživších musel migrovat, zakládat svá města jinde a již se nikdy nesjednotil. Z nových měst vznikaly nové kultury které ale nikdy již nevytvořily jeden celek, naopak začaly mezi sebou vést boje a války. Jeden národ – jedna civilizace prošla pohromou, která jej rozdělila. Nad novými městy měla vlát jednotná vlajka. Ale města nevznikala ze několik let ale desetiletí a podstata se začala vytrácet a zapomínat. I když kultury profitovaly z atlantských vědomostí nerady to přiznávaly. Nakonec se naprosto odtrhly od svého původu a to byl teprve skutečný a definitivní zánik Atlantis. Tento scénář je mnohem tragičtější nežli jakákoliv živelní pohroma.
Kam se přeživší přesunuli, nevíme. Kdyby Platón uvedl tento detail, lokalita by byla dávno určena.
Neznáme však přesné znění celého popisu — Platón své dílo Timaios a Kritias nedokončil. A tak zůstává více otázek než odpovědí.
Filosof upozorňuje na příčinu zániku Atlantis a to díky morálnímu kolapsu společnosti a živelní pohromě. Nepopisuje však mýtus o lidském selhání a zlobě Poseidona, ale lidské chamtivosti, která již nikdy nedovolila sjednocení a znovuzrození jednotné atlantské říše. Potopením královského města Atlantis nezanikla, jen si prošla pohromou. Lidé zde ještě věděli a znali svůj původ a historii. Jen lidská paměť je velmi krátká a tak v průběhu času přišla řízená amnézie. Slávu jim to však nepřineslo. Vyspělé kultury Středomoří zanikaly jedna po druhé a tím i kousek po kousku stará atlantská říše.
⭐ Lokalita Atlantis
K vyprávění je potřeba i představivost — tu má každý na jiné úrovni.
Vycházíme z aktuální mapy světa. Při pohledu na Středomoří vidíme jeho tvar. Musíme si ale uvědomit že v době Atlantis mapa vypadala trošku jinak. Vnitřní moře Atlantiku bylo mnohem menší a pevnina sahala mnohem dál. Bylo zde mnoho ostrovů které však časem zmizely pod hladinou. Také ráz krajiny za tisíciletí měnila neustálá zemětřesení, potopy a naopak suchá období kdy Sředomoří tvořilo jen slané jezero. To vše se musí k představě o lokalitě zohlednit.
Vyspělé civilizace ztracené v čase si žádají své znovunalezení.
21.století bude stoletím objevů a rozluštěním mnoha záhad. Je nutné přepsat historii a přiznat, že vznik vyspělých civilizací musíme zařadit do dob, o kterých téměř nic nevíme.
Pokud tento fakt konečně připustíme, otevře se nám celý archiv vědomostí a zkušeností dávnověku. Měli bychom se od nich učit a vyvarovat se chyb, aby se zánik civilizací již neopakoval. To, co se stalo kulturám ztraceným v čase, může potkat i nás.
My, pánové tvorstva, se domníváme, že to není náš problém. Realita však vypráví pravý opak. Příběh lidstva nemusí být nekonečný.
„Historie je učitelkou života.“ Markus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.)
Tak se učme.
⭐ Ostrov, poloostrov nebo pevnina?
Je Apeninský poloostrov tím místem, které staletí hledáme? Mnohé tomu nasvědčuje.
Vzniklo zde největší impérium – Řím a později Vatikán. Před nimi zde vládl vyspělý národ Etrusků. Kolem pobřeží leží množství potopených, dokonale zakonzervovaných měst, která vykazují kulturu starší než římskou. Oblast je tektonicky aktivní, plná sopek, mokřadů, lesů, hor, termálních pramenů a lázní. A její poloha je symbolická – téměř ve středu dvou kontinentů, které kdysi spojovala.
Od západu ji střeží Sardinie s tisíci nuraghy – starověkými pevnostmi. Proč potřeboval malý ostrov tolik tvrzí? Mohla to být vojenská základna Atlantis? Pevnostní štít proti lodím připlouvajícím z Atlantiku?
Pokud ano, celé Středomoří logicky vzkvétalo. Nemuselo se soustředit na války, ale na rozvoj. A migrace mezi kontinenty přes pevninské mosty – přesně jak popisuje Platón – dává smysl.
Z centra zkázy se lidé přesunuli na pevninu, ale králové již nedokázali obnovit jednotné impérium. Mnohé bylo zničeno zemětřesením a tsunami. Z ohromného území zůstala jen kostra pohoří. Nové kultury vznikaly až po dlouhém opadnutí vody a mnohé na svůj původ zapoměly.
O období mezi 15 000 a 5 000 lety př. n. l. téměř nic nevíme. Pokud připustíme tuto teorii, na území kdysi patřícím Atlantis vzniklo později mnoho vyspělých kultur – jako by se prastará historie chtěla opakovat.
Z této části světa se následně formovala budoucí Evropa. Atlantská „celnice“ chránila celé území před vpády cizích nájezdníků. Po jejím zničení následoval nekončící boj o území a majetek. Smrt – zmar a chaos.
Naše teorie určuje lokalitu Atlantis mezi tři kontinenty. Střed říše byl vystavěn v dokonalé kruhové architektuře. Nejen hlavní město neslo kruhový tvar. Ale i vybudovaný poloostrov který ležel uprostřed Středozemního moře a z kterého vedly pozemní mosty které spojovaly tři kontinenty a přes které se dalo cestovat do všech světových stran. Atlantis se táhla daleko do Středozemě a její pobřeží lemoval i Atlantický oceán. Atlantská říše disponovala ohromnou plochou a byla součástí dnešní Afriky, Asie i Evropy.
Celá lokalita byla záměrně přesunuta do neznáma tím vytváří nejrůznější teorie kde by se mohla nacházet a skutečně se tipuje do všech koutů světa. Bylo to způsobeno tím že filosof svou práci nedokončil ale také záměrným a milný určením polohy Héraklových sloupů k Gibraltaru.
Pokud se ale seznámíme s myšlením starých Řeků zjistíme, že dlouho považovali Zem za kulatý plochý disk na kterém uprostřed leželo Řecko. Země byla také kulatá a za ní již jen konec světa -oceánská řeka. Toto místo bylo posvátné a určené jen bohům. Tma, smrt slunce a smrtelník tam vstoupit nesměl. Ale Platón přeci popisuje Atlantis jako zemi zalitou sluncem, plnou zvěře a překrásných míst vytvořených přírodou. Popisuje že se přes zem dalo přejít na jiné ostrovy a kontinenty. Popisuje že součástí byla obdélníková část země vytvořená přírodou i budovaná králi k dokonalosti, kde bylo mnoho statků, lesy, jezera i pole plná úrody. Že tato část království ležela nedaleko centra a že právě z toto místo bylo roztříštěno společně hlavním městem ale zůstalo z něj mnoho trčících skal z kterých se po opadnutí moře vytvářely ostůvky.
Nic podobného v Atlantiku nevidíme. Platónův popis nepopisuje oceán ale jejich moře – dnešní Středozemní moře.
Héraklovy sloupy stály před ústím do části moře které spíše vypadalo jako průliv. Je to dnešní lokalita moře mezi Krétou a Libyí.
Dnes je v jiném rozložení, ale v dobách Atlantis zde byl vytvořen úzký průplav v místech kde se moře zužuje.
Sloupy rozdělovaly západní část a východní část této mořské dálnice.
Za sloupy skutečně uprostřed středomoří byla vystavěna ohromná atlantská základna.
Průplav byl kontrolován, ale v místě bylo ohromné množství přístavů a doků pro lodě. Byla to jakási křižovatka, centrum, základní překladiště, ale i střežený vstup do hlavního města, kam se nedostal každý.
Město samotné bylo totiž jistou atlantskou bankou. Bylo zde nashromážděno velké množství cenností včetně zlatých soch umístěných kolem samotného chrámu. Město bylo vidět i z velké dálky díky své záři. Slunce se odráželo od hladiny moře a zároveň i od střech a hradem města a to vytvářelo oslňující záři přes kterou sice bylo přesně vidět kde město leží ale nic víc vidět nebylo. Jen oslňující záře která konkurovala i slunci. Město bohů, které vzbuzovalo respekt, úctu i pokoru. Po jeho zániku nebylo již proč a čemu věřit.
⭐ Řekové – dědicové pradávné civilizace?
Z historických zdrojů víme, že útoky Mořských národů byly pro mnohé východní civilizace fatální. Za nejvyspělejší národ považujeme Řeky. Jejich dnešní hranice opisují obdélníkový tvar – podobný tomu, který popisuje Platón.
Řecká kultura sahá hluboko do minulosti. Není vyloučeno, že právě oni jsou potomky pradávné civilizace. Řekové kolonizovali část Apeninského poloostrova. A egyptští kněží si vybrali právě potomka Řeků – Solóna – aby mu předali zprávu, kterou střežili 9 000 let.
Proč asi?
Odkud přišli tito kněží, když Egypt se formoval teprve kolem 3 000 př. n. l.? A kde ukrývali tuto zprávu, když údajně „na Zemi ještě nic nebylo“?
Solón však zprávu nezveřejnil. Jeho zápis čekal téměř století, než jej zpracoval Platón. Nikdo mu nevěřil – a Atlantis se stala mýtem.
Jen díky tomu však informace nezmizela v hlubinách času. Celých 2 600 let se lidé snaží tuto záhadu rozluštit.
⭐ Hledali jsme špatně?
Je možné, že jsme po tisíciletí hledali potopený ostrov v oceánu – a přitom jsme měli hledat poloostrov? A je možné, že kroniky Apeninského poloostrova mlčí jen proto, že se díváme špatně?
Všichni víme, že Vatikán vlastní ohromné archivy – až 38 km dlouhé – se starověkými záznamy z celého světa. Proč nejsou v muzeích? Proč nejsou přístupné veřejnosti?
Co se skrývá v kilometrech regálů plných artefaktů a spisů? Naše minulost?
Dozvíme se někdy skutečnou historii lidstva dříve, než opět zmizíme z povrchu zemského?
Jedno je jisté: kdyby archivy obsahovaly jen to, co nás učí ve školách, nebyly by přísně střeženy.
Z jakého důvodu vůbec archivy existují? A pro koho?
⭐ Závěrem
Původně měla tato kapitola obsahovat podrobnou fotodokumentaci, zákresy, porovnání map a přesné geometrické výpočty. Po měsících práce však tým pochopil, že některé věci nemají být zveřejněny v plné podobě. Ne proto, že by nebyly pravdivé — ale proto, že svět na ně zatím není připraven.
Atlantis není téma, které se dá uzavřít jedním obrázkem nebo jedním důkazem. Je to příběh, který se dotýká paměti lidstva, a některé části této paměti je třeba chránit.
Proto zde ponecháváme pouze jemnou vizuální připomínku, nikoliv studii. Nikoliv přesné souřadnice, ale náznak. Nikoliv mapu, ale směr.
To podstatné zůstává mezi řádky.
Vše, co mělo být řečeno nahlas, je v tomto článku. A vše, co má být pochopeno tiše, bude vysloveno až v závěrečné části Atlantis III. která představuje souhrn celého příběhu — tak, jak měl být předán.
autor: redakce Okia