🧬 Atlantida – kořeny ztraceného světa
Odkud se vzala její nadčasovost?
Kde vlastně ležela Atlantida? Ostrov, pevnina, nebo jen mýtus, který přežil tisíciletí? Vyprávění o ní se skládá z mnoha záchytných bodů, teorií a náznaků. A přesto — nebo právě proto — působí tak skutečně. V nové teorii se dozvídáme zajímavé úvahy ale i fakta, která logicky vyplívají z teorie. Každý z nás si studii může porovnat s realitou a vytvořit svůj vlastní názor zda je to pouze jedna z dalších teorií nebo konečně zásah do černého.
🧬 Zaniklá civilizace, nebo zapomenutá kapitola dějin?
Atlantida se řadí mezi zaniklé civilizace. Názory na její existenci se různí. Vědecká obec se většinou přiklání k představě, že v tak dávné době nemohla existovat žádná vyspělá kultura. První civilizace se podle ní objevují až kolem roku 3500 př. n. l. — předtím měl světu vládnout pračlověk.
Jenže archeologické nálezy tento obraz narušují. A tak přibývá těch, kteří věří, že před námi existovaly civilizace vyspělé, nám nepochopitelné, možná i technologicky nadřazené. Tito lidé nepotřebují diplomy. Stačí jim logika a fakta. (Více v článku Obraz světa v poslední době ledové.)
🧬 Jsme potomci Atlantidy?
Neseme v sobě její karmu? Je možné, že právě dnes zpracováváme dávné trauma, které se přenáší napříč generacemi? Jsme frekvenčně ukotveni s Atlantidou?
Transgenerační přenos může probouzet úzkost, strach, nejasné napětí — jako ozvěnu dávné zkázy. A tak se ptáme:
Hrozí Zemi apokalypsa? Další potopa? Srážka planet? Atomová válka? Zničující pandemie?
V posledních letech jako by se Atlantis připomínala stále častěji. Někteří v tom vidí varování. Jiní posun. Možná nám její obraz nepřináší strach, ale moudrost. Možná se nevrací, aby nás děsila, ale aby nás probudila.
🧬 Egypt – kolébka Mezopotámie, nebo ještě starší svět?
Za kolébku lidstva se považuje oblast, kde vzniklo písmo. Lidé se usazovali u řek, kde zakládali první města. Voda byla rozhodující. Pravěký člověk se začal podobat dnešnímu člověku asi před 10 000 lety př. n. l. — už vyráběl nástroje, lovil, plánoval.
Předpokládá se, že první civilizace vznikla v Mezopotámii. Její obyvatelé se během několika století vyhoupli na vrchol a dominovali celému kontinentu. Ve stejné době se v severovýchodní Africe rodil starověký Egypt.
Jenže Platón tvrdí něco jiného. Řadí Egypt mezi nejstarší civilizace a připisuje mu stáří přes 9 000 let př. n. l.
Hieroglyfy, pyramidy, chrámy — to vše naznačuje, že tato kultura nevznikla během staletí, ale tisíciletí. A přesto o ní víme tak málo. Islámská expanze uzavřela přístup k mnoha místům, data jsou omezená, cenzurovaná, nedostupná. O Egyptě dnes nevíme téměř nic jistého.
🧬 Stopy starších světů
Méně známým faktem je, že prehistorické artefakty z Egypta nesou jasné vlivy sumersko ‑ mezopotámské kultury. Mohlo by to znamenat, že Sumer položil základ Egypta? Možná. Ale hledat souvislosti v politicky nestabilních oblastech, jako je Irák, Írán či Sýrie, je téměř nemožné.
Podél Nilu byly nalezeny skalní malby, které potvrzují mnohem starší osídlení. Archaická doba (I.–II. dynastie) je však datována až do let 3150–2700 př. n. l. Příliš krátká doba na skok z jeskyní do pyramid.
Historici musí starší důkazy odmítat — jinak by se zhroutila celá konstrukce dějin, jak ji známe. Jednou se stanovilo, že pravěk, starověk a novověk mají pevné hranice. A tak se jich držíme.
Jenže to, že něco neznáme, neznamená, že to neexistovalo.
Po celém světě nacházíme torza vyspělých měst. Někdo je musel navrhnout, postavit, obývat. Jejich architektura převyšuje naše chápání. Neznáme jejich účel. Neznáme jejich technologii. Jen tušíme, že patřily kultuře, která byla mnohem dál, než si připouštíme.
Za posledních sto let se lidstvo posunulo kosmickou rychlostí. Historie však jako by zůstala stát. Neměnná. Uzavřená. Nedotknutelná.
⭐ Starověká mystéria
Pokud připustíme existenci Atlantidy, musela by podle vědců vzniknout hluboko v pravěku. A protože o pravěku víme jen velmi málo, je tato možnost překvapivě reálná. Nikdo nikam nezapsal, že pravěké období vypadalo přesně tak, jak je nám dnes předkládáno, ani že v něm žila pouze jedna konkrétní kultura. Co je psáno, to je dáno. A co není psáno — to prý nikdy neexistovalo? Zvláštní představa.
Obraz pravěku, který známe, je pouhou konstrukcí historiků. Přesto podle něj vznikají učebnice, které nám od raného věku vštěpují jednu mylnou teorii za druhou a deformují historické povědomí generaci za generací.
⭐ Před potopou světa
Před velkou potopou (10 930 př. n. l.) spravovala svět vysoce vyspělá civilizace. Moudří atlantští kněží věděli, že planeta stojí na konci jednoho kosmického cyklu a vstupuje do dalšího. Tyto přechody vždy provázejí klimatické změny.
Kněží, vzdělaní a zběhlí v astrologii, varovali své krále. Nabádali je, aby opustili svou krásnou a prosperující zemi. Mnozí však odmítli přijmout osud, který se blížil. Jen hrstka moudrých se k nim připojila. Ostatní se rozdělili.
Králové a jejich rodiny se uchýlili do úkrytů v horách. Ve skalách měli vytesané celé rezidence se vším potřebným k přežití. Vyčkávali — domnívali se, že v bezpečné vzdálenosti. Pro případ evakuace měli k dispozici vzácné létací stroje, ale i portály. V samotném městě Atlantis zůstalo vše na svém místě. Králové a kněží odvezli jen to nejdůležitější a nejvzácnější.
Všichni věřili, že se vrátí. Ostrov však nemohl zůstat bez dohledu. Vojáci, jejich rodiny a většina zemědělců musela zůstat.
Učenci podle propočtů a záznamů dokázali poměrně přesně předpovědět, co změna cyklů přinese. Věděli, že pokud zůstanou, zahynou — stejně jako ti, kteří město odmítli opustit, nebo nesměli. Nechali si proto postavit vory a lodě, na které ukryli kroniky Atlantidy.
Kataklyzma přišlo brzy. Potopa světa, zemětřesení, tsunami. Kněží a jejich následovníci však již byli na moři — odpluli a zachránili se. Na lodích vezli nástroje, domácí zvířata, záznamy o historii civilizace, seznamy králů i popisy pokročilých technologií. Vypluli směrem na východ.
Země se otřásala. Voda z tajících ledovců zaplavila téměř veškerou souš. Ostrovy, pobřežní města — vše se během okamžiku proměnilo v podmořská pohřebiště. Dosavadní svět zmizel. Zanikl.
Když se kněží ohlédli směrem, kde po tisíciletí zářila Atlantis, neviděli nic — jen mořskou hladinu. Ani siluety hor. Zda králové ukrytí v horách přežili, nevěděli. Mnohokrát se země zachvěla pod jejich nohama mnohokrát vlny zničily přístavy, tentokrát to však bylo jiné. Apokalyptické.
⭐ Odkaz, který přežil
Atlantis zanikla stejně jako mnohé jiné civilizace při živelných pohromách. Svůj odkaz však stihla zajistit.
Kněží věděli, že Egypt leží na energeticky mimořádně významném místě. O telurických silách věděli i jejich králové a právě na těchto místech nechali vystavět chrámy a pyramidy — stavby, které dokázaly odrážet, vytvářet a měnit vibrace planety. Pyramidy jsou jen špičkou zařízení umístěných pod nimi.
Cíl jejich cesty směřoval právě sem. Když voda opadla, začali budovat staronovou kulturu. Atlantida zde totiž už v dávné minulosti vystavěla své základní energetické centrum. Stačilo se jen přesunout.
Období po potopě nazývali Nová doba – Zep Tepi. Země vynořivší se z vod — Egypt.
Sfinga měla vzniknout právě v této době, na počest přelomu cyklů. Sluneční soustava přešla ze znamení Panny do znamení Lva. Proto byla Sfinga vystavěna s tělem lva a hlavou panny, hledící přímo do souhvězdí Lva. Byla strážkyní všeho vědění, které kněží přivezli a uložili v komorách pod ní.
⭐ Cykly vědění
Kněží věřili, že existují stádia odkrývání informací o bozích. V každém cyklu byl člověk seznámen s jiným principem božství. Po jeho skončení přicházela nová víra a nové poznání. Každý cyklus končil klimatickými změnami — stejně jako při velké potopě.
Náš svět se nyní nachází v Novém cyklu, do kterého jsme vstoupili v roce 2012, když jsme přešli ze znamení Ryb do znamení Vodnáře. Tento rok jsme započali nový cyklus od nuly. Trasa planety mezi jednotlivými znameními trvá 2 160 let. Jeden kosmický rok podle kněží činí 25 920 let.
Podobné výpočty měli i Mayové — nejen konec jednoho cyklu, ale i konec celého kosmického roku.
Svět přešel do další vývojové fáze. Západ to považuje za mýty. Proto se musela západní historie zastavit v údajné době pravěku. A proto jsme mylně informováni o skutečném vzniku Egypta.
⭐ Kněží, chrámy a vědění
Atlantští kněží a ti, kteří přežili, se měli definitivně přesunout do Egypta. Podél páteře Nilu vystavěli chrámy. Každý chrám sloužil jinému účelu, jinému učení. S každým novým cyklem přicházelo nové poznání.
V těchto chrámech učili kněze, aby vše, co se naučili, předávali dál. Lidé se mohli zdokonalovat ve vědách, umění, astronomii, lékařství, reinkarnaci i v poznání vesmíru. Nejen kněží, ale i obyvatelé byli vzdělaní. Celá civilizace byla logicky velmi vyspělá.
Symbolem kněží, kteří vládli ve stínu faraonů, bylo všem známé Horovo oko. Nalezneme jej po celém Egyptě.
⭐ Ve stínu egyptských chrámů
Ženy v Egyptě měly stejná práva jako muži. Mohly se vzdělávat v chrámech a stát se kněžkami. Školy a výuka v chrámech se dělily podle úrovně vědomí a schopnosti žáků. Každý chrám byl živoucí knihovnou, která uchovávala specifické poznání. Základní stupeň trval sedm let. Zde se učili o vesmíru a o tom, jak ovládat nejjemnější a nejsložitější centra lidského těla.
V Luxoru stojí chrám, kde se vyučovaly nauky o lidském těle. Chrám byl rozvržen jako lidská bytost — každá místnost odpovídala jednomu orgánu. Záznamy vytesané do zdí přesně popisovaly, k čemu orgán slouží a jak se na něj naladit frekvenčně i meditačně.
Po absolvování byla kněžka schopna vyléčit orgán pouhým přiložením rukou a naladěním se na stejnou frekvenci a vibraci, jakou orgán vyzařoval. Učili se tak dlouho, dokud nedokázali zacházet se svým tělem jako s nástrojem. Pomocí meditace a odpovídající frekvence pak byli schopni léčit všechny orgány a uzdravovat — stejně jako to popisují příběhy o Ježíšovi.
Hmota pouze přijímá a smršťuje se; dávat znamená vyzařovat. Tak popisovali vibrační vlastnost duše. Lidské bytosti na určité úrovni vědomí přijímají energii a zároveň ji předávají těm, kteří stojí na nižším stupni.
⭐ Sedm stupňů energie
Žáci se učili, že energie se skládá ze sedmi vibračních stupňů. Tělo má sedm čaker — transformačních center, jimiž proudí vesmírná energie. Každý člověk používá jednu z těchto sedmi center podle vývoje své mysli. Čím více víme o vesmíru, tím více jej respektujeme — a tím vyšší čakru používáme k transformaci energie.
V pyramidách bylo možné poznat nejvyšší, poslední energetickou čakru. Masa materiálu pyramid, obsahující miliardy částeček křemene, vibrovala se Zemí a vytvářela energii prostřednictvím molekulárního tření.
Dnes víme, že Země má neuralgické body zvané diamagnetické uzly, na nichž lze omezit působení gravitace a kde může vzniknout supravodivost. Ta dokáže zvýšit i snížit přitažlivou sílu. Byla to technologie využívaná ke stavbě pyramid? Anebo šlo o znalost výroby kamenného betonu, který po vysušení ztvrdl jako skála? Pokud ano, stačily by formy — žádné vzdálené kamenolomy, žádné desetiletí opracovávané kvádry primitivními nástroji, které nebylo v lidských silách přemístit. A nebo akustická levitace?
⭐ Architektura, která odporuje logice
Je absurdní představa, že by vypracovali projekt staveb, znali jejich smysl, technologie i propočty — a nakonec pozvali tisíce dělníků – zemědělců, dali jim kladiva a dláta a čekali desítky let, než stavby dokončí. Nejsložitější stavby světa, vytvořené nejprimitivnějším způsobem? Nekvalifikovanými dělníky?
Dnes, když architekt navrhne složitou stavbu, podílejí se na ní inženýři s odpovídající technikou. Existuje plán, technologie, materiál, harmonogram. Egypt však byl vystavěn technologií, kterou neznáme, přitom ji ale považujeme vzhledem k dataci pyramid za primitivní.
Nejen pyramidy, ale i chrámové komplexy, sochy, sloupy a obelisky jsou vytvořeny v ohromných rozměrech a vypovídají o neuvěřitelné náročnosti. Nalezené svitky popisující stavby pyramid či chrámů jsou pozdějšího data. Víme, že chrámy se přestavovaly — materiál z jednoho chrámu se použil na stavbu jiného, pro aktuálního faraona. Dnešní umístění chrámů tedy stojí na pozůstatcích mnohem starších staveb.
Když Egypt navštívil Hérodotos, řekl, že zde žijí nejspokojenější a nejzdravější lidé na světě. Neměli potřebu rozšiřovat své území, a tak se místo válek mohli plně rozvíjet. Bohužel ostatní státy, které byly hluboko pod jejich úrovní vědomí, Egypt lákal. Například Persie – Egypt dobyla a zničila vše, co zničit šlo. Persie v této době již dávno zapomněla kdo a jak ji stvořil a v myslích králů zůstala jen myšlenka nutné sebezáchovy.
Fakta, která nám kněží zanechali, se v západním světě transformují nepřesně — často záměrně. Egypt profituje ze své upravené historie.
Přeživší kněží se přesunuli dál na východ, až k pohoří Himálaje. Následná okupace a drancování země po staletích zanechaly v Egyptě hlubokou jizvu, která se již nikdy zcela nezacelí. Skutečné souvislosti se dnes hledají velmi obtížně.
(redakcí upravený výtah pasáží z dokumentárního cyklu – Okem boha Hóra)
⭐ Atlantští kněží a návrat ztracené paměti
Kněží z Atlantidy při kataklyzmatu přepluli na východ, trvale se zde usadili a vytvořili novou civilizaci. Na svou rodnou zemi však nezapomněli. Zaznamenali vše, co dokázali uchovat v paměti. Svoji historii drželi v tajnosti, protože z ní čerpali sílu i vědění. Teprve když viděli, že úpadek je nevyhnutelný, rozhodli se své tajemství zvěčnit — zapsali je do svitků, do zdí, do chrámů a sloupů. A také vybrali jeden dominující národ, kterému své vědění svěří. Byla to poslední pojistka, pokud by bylo vše ostatní zničeno. Chtěli, aby tato část dějin nebyla zapomenuta.
Je to tedy úsek historie, který je pro nás zásadní. Vypluje Atlantida po dvanácti tisících letech znovu na povrch — v celé své kráse? A to právě v polovině kosmického roku, na přelomu znamení Ryb a Vodnáře, v období mimořádně významném pro lidské dějiny?
⭐ Atlantis
Řecký filosof Platón popsal bájný ostrov Atlantis jako tisíce let starou civilizaci — krásnou, bohatou a nejmocnější v celém Středomoří, možná i na světě. Měla rozvinuté zemědělství, obchod a byla středem obchodního ruchu. Sjížděli se sem kupci ze všech stran světa, po souši, poušti i moři.
Atlantis vlastnila rozsáhlá území kolem celého Středozemního moře — přístavní města, ostrovy i značnou část pevniny. Její rozloha byla přirovnávána k velikosti Libye a Malé Asie dohromady.
Středu státu dominoval ostrov dokonale kruhového tvaru. Mosty jej spojovaly s pevninou ve všech směrech, takže bylo možné přejít na další území i ostrovy.
Několikatisícičlenná galéra a vycvičené vojsko dohlížely na pořádek a chránily zemi před napadením.
⭐ Srdce Atlantis
Srdce Atlantis leželo uprostřed — Město králů, potažené zlatem, s chrámy a svatyněmi, které působily nadčasově. Dominantní hradby, jezera, vodopády, sady a lesy plné domácí i divoké zvěře. Sloni a exotická zvířata sem byla dopravena z různých koutů světa, zejména z Afriky. Sady a zahrady oplývaly ovocem. Popis připomíná biblickou Rajskou zahradu.
Po celém ostrově byly rozmístěny lázně s horkými léčivými prameny. Existovalo několik druhů lázní — pro ženy, muže, dobytek i speciální lázně pro koně. Hudba, zpěv a hry byly přirozenou součástí života obyvatel.
Zemědělství, těžba a obchod se přesunuly na pevninu a do přístavních měst. Pevnina zajišťovala vše potřebné.
⭐ Posvátná geometrie země
Zvláštní, od přírody výjimečná, ale po tisíciletí upravovaná lokalita měla tvořit ohromný kus země ve tvaru obdélníku. Z jedné strany se svažovala do moře, z druhé ji chránilo pohoří. Celý obdélník byl orientován k jihu. Platón jej popisuje jako výjimečný, až božsky dokonalý.
Tento kus země byl po staletí upravován a zdokonalován do souměrného obdélníkového poloostrova, kde žilo mnoho lidí a nacházelo se množství statků. Byla to důležitá součást Atlantis — poskytovala dřevo ze vzácných stromů i pastviny pro tisíce kusů dobytka.
Tato část území měla mít rozměr přibližně 546 × 364 km, tedy rozlohu menšího státu (například dnešního Řecka).
Okolní ostrovy byly posety stovkami pevností s vojskem. Sídlo králů leželo uprostřed a bylo dokonale střeženo. Střed s královským sídlem tvořil ostrov — možná právě zde vznikla domněnka, že Atlantis byla ostrovem. Ve skutečnosti šlo o ostrovní centrum uprostřed obrovského území. S takovou rozlohou by nešlo o ostrov, ale o celý kontinent.
⭐ Deset králů
Zde prý žilo deset kraleviců, kteří vládli spravedlivě — každý svému městskému státu. Každý z nich vlastnil ohromné bohatství a rozsáhlé území, rozdělené rovným dílem. Protože sousední země patřila vždy jednomu z bratrů, nebyl důvod válčit. A tak jejich země nesmírně prosperovala a mohla se rozvíjet.
Poselstvím Atlantis měl být tedy globální mír, který zajišťovala jednota, nikoliv hrozba zániku, jak se často interpretuje.
Atlantis měla vládnout tisíce let. Je vůbec možné, aby takové impérium zmizelo, aniž by po sobě zanechalo stopy?
Ostrov s palácem králů možná zmizel pod hladinou — ale co vše ostatní na pevnině?
Platón popisuje lokalizaci Atlantis v blízkosti, nebo přímo uprostřed Středozemního moře. Bylo zde nalezeno doposud málo artefaktů? Přesto toto místo vypovídá samo za sebe a potvrzuje, že slova významného filosofa mohla být založena na skutečných faktech z pradávné historie.
Podrobnější popis bájného ostrova přináší článek Atlantis II.
⭐ Teorie k tématu Atlantis od profesora A. N. Santose
O bájnou Atlantidu se lidé zajímají od chvíle, kdy o ní poprvé zaslechli. Pátrají, bádají a porovnávají artefakty z nejrůznějších lokalit celého světa. Své nálezy se snaží vztahovat k jedinému popisu, který máme k dispozici — k popisu filosofa Platóna. Je pozoruhodné, že Platónův text dokáže „sedět“ na mnoho různých míst a že každý autor umí přesvědčivě popsat, proč právě jeho lokalita odpovídá skutečné Atlantis. Dnes existují stovky vytipovaných míst a tisíce článků a knih. Je zřejmé, že báje o Atlantis je stále živá a lidé se ji snaží konečně odhalit — možná proto, že v sobě neseme její paměť a jen se snažíme rozpomenout.
Jistě by stálo za zmínku mnoho autorů, kteří o svém bádání dokáží poutavě vyprávět. Zájemci o Atlantidu mají většinu těchto teorií dávno prostudovanou. My zde však představujeme novou teorii K. D., která dosud nebyla popularizována, a díky našemu webu ji uvádíme do širšího povědomí.
Je fascinující sledovat, jak lidé o Atlantis smýšlejí a jak přesně dokáží obhájit své myšlenky. Jako by samotná Atlantis byla jednou zemí, jedním kontinentem pradávného světa. Teorie profesora A. Santose se sice rozchází s naší teorií, ale v mnohém se naše myšlenky překvapivě shodují — avšak my zdůrazňujeme zásadní roli Středomoří a považujeme jej za jedinou možnou lokalitu Atlantis, přesně jak uvádí Platón.
Profesor A. N. Santos pracoval na své teorii téměř třicet let. Je plná objevů a historických souvislostí. Podle něj byla Atlantis rájem Země, který se nacházel v dnešní Indonésii. Po jejím zániku se přeživší měli přesouvat přes Indii až ke Středomoří. Tato poslední oblast však v jeho teorii nehraje žádnou roli a Platónova slova nepovažuje za podstatná — přirovnává je k metaforám. Pokud bychom přijali tento přístup, mohli bychom označit za Atlantidu téměř jakékoliv místo na světě. A těch míst je opravdu mnoho.
Profesor poukazuje na dávné lokality Indonésie a Indie, rozebírá složitost a krásu hinduistických chrámů a tvrdí, že právě tato místa jsou pozůstatky a následné kopie původní Atlantis. Jeho práce je natolik zajímavá, že zde uvádíme několik ukázek.
⭐ Profesor A. N. Santos o Atlantis
— „Mnoho vodítek poukazuje na to, že trio pyramid v Gíze je atlantského původu a vzniklo dávno před příchodem starověkých Egypťanů do regionu. Tyto tři sesterské pyramidy zřejmě představují tři vrcholy hory Trikuta, trojité hory ráje Atlantis. Nesouhlasíme s teorií, že pyramidy představují hvězdy souhvězdí Orion — výpočty ukazují nesrovnalosti přesahující 20 %, což je chyba neodpovídající preciznosti Egypťanů.“
— „Pyramidy, chrámy, křesťanské kostely a katedrály — všechny tyto svatostánky slouží stejnému rituálnímu účelu. Připomínají zánik Atlantis, ráje, a vyjadřují naději, že v den vzkříšení mrtvých znovu ožije se svým bohem. To je princip všech náboženství, včetně starověkého Egypta.“
— „Egyptské chrámy byly doslova kopiemi hinduistických chrámů, které samy byly replikami atlantského ráje.“
— „Není myslitelné, aby si Egypťané vymysleli legendu, kterou vyprávěli Řekům o Atlantis.“
— „Šiva je protějškem řeckého Poseidona. Jeho trojzubec má být ve skutečnosti trojitá hora, v Odysee nazývaná Thrinakia, později mylně ztotožněná se Sicílií.“
— „Palác Ramesse III. zde se zobrazují dvě postavy — dvojčata s palcáty. Mají být atlantskými dvojčaty, Atlasem a Gadeirosem. Gadeiros je podle autora totožný s Héraklem. Rytina ukazuje zničení Atlantis jejich dvěma božstvy.“
— „Platón mluví o zlatých sloupech v Poseidonově chrámě. Právě z nich byly zkopírovány dvojice sloupů v egyptských a židovských chrámech. Tyto sloupy jsou Héraklovy sloupy — Atlantská brána ráje.“
— „Egyptský ráj, země předků, je Punt — země bohů. Punt je ve skutečnosti Atlantis. Všechny hinduistické a egyptské chrámy jsou replikami atlantských chrámů.“
⭐ Závěr a srovnání teorií
Představili jsme malou ukázku dalšího názoru na umístění Atlantis. Je velmi zajímavá, i když není příliš známá — zřejmě kvůli odvážnému tvrzení, že Egypt je pouhou replikou Atlantis. Přesto tato teorie dává určitý smysl. Nikde na světě nenacházíme nic podobného Egyptu. Místo je jedinečné — jako by napodobovalo jedno centrální místo bohů pro celou Zemi.
Profesor Santos však nebere Platónova slova vážně a považuje je za metafory. Tam, kde se mu to hodí, je naopak zdůrazňuje. Atlantidu umisťuje do Indonésie a její zánik vysvětluje kataklyzmatem, které mělo potopit kontinent pod Jihočínské moře.
My se však přikláníme k Platónovi — k jeho přesnému popisu, který umisťuje Atlantis do středu Středomoří.
Není však vyloučeno, že po jejím zániku přeživší skutečně stavěli nová města a šířili své vědomosti daleko za hranice původní říše. To je dokonce více než pravděpodobné.
Profesor Santos tvrdí, že přeživší ráje (tedy z Indonésie) se přesunuli přes Indii až k Evropě a po cestě stavěli repliky svých chrámů. Podle Platóna by to však mohlo být přesně naopak — přeživší Atlanťané se po zániku své země přesunuli ze Středomoří do dalších oblastí světa.
Pointa je stejná: Atlantská říše nezanikla celá. Přeživší rozšiřovali své vědomosti, kulturu i víru dál. Atlantis zanikla až ve chvíli kdy se civilizace roztříštěná do všech světových stran, již nikdy nedokázala sjednotit v jeden celek.
Profesor Santos přirovnává vznik všech náboženství k božské víře v Atlantis. Znovunalezení Atlantis bychom v moderní době mohli přirovnat k návratu Ježíše Krista — k návratu k podstatě, probuzení a pochopení.
autor: redakce Okia