V článku o cyklech Země jsme připomněli, jak je vše provázané a jak každá část přírodního systému souvisí s ostatními. Bez jednoho by nemohlo existovat druhé. Planeta pracuje v složitých cyklech, jejichž konečný efekt často ani nepostřehneme. Do těchto pozemských rytmů patří i spolupráce se svým nejbližším nebeským společníkem – Měsícem.
Obsah: Kdo postavil Měsíc? – Měsíc jako stabilizátor Země – návrat na Měsíc – Americký projekt Artemis – Kdo chybí v projektu Artemis? – Měsíc patří všem!
Kdo postavil Měsíc?
Dnes máme k dispozici množství vědeckých dat, která ukazují, že Země je téměř 5 miliard let stará. Přesto se někteří kreacionisté stále odvolávají na chronologii, kterou v 17. století sestavil James Ussher, arcibiskup z Armaghu. Na základě výkladu Bible krále Jakuba určil, že stvoření světa proběhlo roku 4004 př. n. l.
Jenže už samotná Bible zmiňuje osídlení Jericha (Palestina) před 10 000 lety př. n. l. Název města byl odvozen od hebrejského slova pro Měsíc. Jericho, jedno z nejstarších měst světa, vystavěné u řeky Jordán, dokládá, že už tehdejší lidé rozeznávali význam Měsíce a ctili lunární božstva. Co však mohli lidé z tak dávných dob o Měsíci vědět? Zdá se, že překvapivě mnoho. Na jeho počest stavěli města a zasvěcovali mu své chrámy se specifickými rituály.
Je fascinující, že se Měsíc při pohledu ze Země jeví stejně velký jako Slunce. Dokonalá shoda velikosti slunečního a měsíčního kotouče je čistě lidská perspektiva – funguje pouze při pohledu z povrchu Země.
Měsíc jako zrcadlo Slunce
Měsíc každý lunární měsíc přesně kopíruje roční pohyb Slunce. Když je Slunce nejslabší a nejníže na obloze (zimní slunovrat), úplněk stojí nejvýše a září nejjasněji. A naopak – za letního slunovratu, kdy je Slunce nejsilnější, je Měsíc nejslabší.
Znalosti o pohybech Měsíce jsou mnohem starší, než si většina lidí uvědomuje. Před více než 25 000 lety vytvořil dávný astronom lunární kalendář, který je stále platný. Na artefaktu známém jako Kolikz Isturitzu je vyobrazen pětiměsíční lunární cyklus. Je až zahanbující si uvědomit, že tyto záznamy vznikly více než 10 000 let před koncem poslední doby ledové a vyhynutím mamutů.
Existence takto starých lunárních kalendářů je klíčová pro pochopení našeho vývoje. Znalosti o Měsíci byly pro lidi paleolitické Evropy i Afriky zásadní. Měsíc je fascinoval – a proto dnes nacházíme tyto prastaré záznamy. Po tisíciletí byl Měsíc předmětem zájmu, úcty a pozorování. Asyřané a Babyloňané dokázali předpovídat zatmění Měsíce, znalosti však převzali po Sumerech. Některé mezolitické památky byly postaveny právě kvůli předpovídání zatmění, už kolem roku 4000 př. n. l.
Měsíc jako stabilizátor Země
Zemská osa dnes svírá úhel 22,5° s rovinou slunečního rovníku. Tento úhel je udržován Měsícem, který působí jako gigantický planetární stabilizátor. Sklon zemské osy je zásadní – ovlivňuje klima celé planety.
Ačkoli je Země mnohem těžší než Měsíc, Měsíc má ohromnou sílu. Slapové jevy v oceánech, mořích i jezerech jsou způsobeny gravitačním působením Země, Měsíce a Slunce. Slapové síly působí i na souš. K nejvyššímu přílivu dochází při úplňku a novu, kdy jsou Slunce a Měsíc v jedné linii a jejich gravitace se sčítá.
Měsíci trvá 27,322 dne, než oběhne Zemi. Úplněk a nov se však řídí delším cyklem – 29,53 dne. Podle NASA se Měsíc vzdaluje od Země asi o 3,8 cm ročně. Toto oddalování může v budoucnu způsobit vychýlení zemské osy s katastrofickými následky.
Měsíc se jeví stejně velký jako Slunce, ale je 400× menší a 400× blíže. Země je oproti němu čtyřikrát větší. Před 4,6 miliardy let se ze Slunce stala hvězda a v té době se zformovaly i Země a Měsíc.
(Pasáže inspirovány knihou „Kdo postavil Měsíc?“ – A. Butler, Ch. Knight)
⭐ Měsíc – nepostradatelná součást Země
Měsíc je nedílnou součástí planety Země. Zdá se, jako by byl vytvořen proto, aby na Zemi mohl vzniknout život. Je to velká vesmírná souhra přesných čísel a okolností, která posadila Měsíc na naši oblohu právě tam, kde je. Překrásná ledová Luna, kterou na rozdíl od Slunce můžeme pozorovat přímo, bezprostředně a dlouze.
Při úplňku je jeho jas tak silný, že zastiňuje hvězdy v okolí a stává se králem noční oblohy. V dávných dobách plnil roli navigace i kalendáře. Proto mu naši předkové věnovali tolik pozornosti a stavěli hvězdárny, svatyně i orientační body podle jeho pohybu. Podle měsíčního kotouče se orientujeme dodnes. Zatmění sledujeme s úžasem, aniž bychom si uvědomovali, že hledíme do vesmíru — do nepředstavitelné vzdálenosti i minulosti.
Proč nás Měsíc tak málo zajímá?
Je zvláštní, jak málo se dnes o Měsíc zajímáme. Jsme schopni na něj doletět, ale přesto se o to nepokoušíme. První a poslední lidská návštěva Měsíce proběhla v roce 1969 — před více než půl stoletím. Tento fakt je sám o sobě podivný.
Za posledních sto let se technologický pokrok lidstva vyhoupl do neuvěřitelných výšin. Přesto se zdá, jako by Měsíc byl banalita, hotová věc, o které už není třeba přemýšlet. To je však jen zdání. Měsíc není obyčejný objekt na obloze — a opak je pravdou.
Opravdu vědci všech velmocí necestují na tuto družici a nezkoumají ji? Ani teoreticky? Proč o tomto výzkumu neslyšíme? Nedává smysl, aby vyspělá civilizace zastavila průzkum Měsíce a půl století se o něj nezajímala. USA měla být první zemí, která na Měsíc vstoupila — ale zároveň i poslední. Proč? Kde je problém? Proč jiné státy nevyužily technologii, která už jednou fungovala?
Kdy se dočkáme návratu na Měsíc?
V předešlé kapitole inspirované knihou Kdo postavil Měsíc? jsme viděli, jak přesná čísla a propočty spojují Zemi, Měsíc a Slunce. Je až neuvěřitelné, že by šlo o pouhou souhru náhod. Předstíraný minimální zájem o Měsíc tato fakta jen podtrhuje.
Zatímco průzkum Marsu probíhá už roky — a dokonce se hovoří o jeho osídlení — o Měsíci nepřichází téměř žádné nové zprávy. Okolo Země obíhá přes šest tisíc satelitů a jejich počet stále roste. Přesto o našem nejbližším nebeském sousedovi mlčíme. Jaké tajemství tento král oblohy skrývá?
Každý měsíc nás láká pohledem na svou ledovou krásu, která dominuje nebeské klenbě. A přesto o sobě nechce nic prozradit. Jeho síla a vliv na Zemi i na vše živé je až znepokojivě velká — a zároveň nepostradatelná.
„Důležité je nepřestat se ptát. Zvědavost má vlastní důvod k existenci.“ — Albert Einstein
⭐ Kdo bude ovládat Měsíc?
O Měsíci nás učili už na základní škole. Osnovy byly stručné a stejné pro všechny. Výsledkem je, že většina lidí zná jen základní fakta o jeho pohybu a vlivu. Před padesáti lety byl zveřejněn první oficiální let na Měsíc — a od té doby jako by se nic nestalo.
Lidé jsou často přesvědčeni, že Měsíc už není hoden dalšího průzkumu. Nebo je to jinak? Pracují velmoci na výzkumu Měsíce už padesát let v tichosti a bez zveřejňování dat? Proč? Jaká strategie se skrývá za mlčením? Operují tam už dávno?
Návrat na Měsíc?
V roce 2017 požádal tehdejší americký prezident kosmickou agenturu NASA, aby vrátila astronauty na Měsíc — oficiálně.
Miliardáři jako Elon Musk a Jeff Bezos vidí v Měsíci nový prostor pro byznys, turismus i technologické projekty. Plánují měsíční hotely, turistické lety a komerční základny. A upřímně — kdo by nechtěl vidět Zemi z Měsíce? Není to žádná fixe ale jednoduše jen pokrok a velmi reálný scénář.
Najednou se však o Měsíc začínají zajímat i světové mocnosti veřejně a mediálně. Skončila hra na schovávanou a je potřeba se posunout dál. Proč právě teď?
Projekt Artemis — návrat člověka na Měsíc
NASA zveřejnila program Artemis, jehož cílem je obnovit pilotované lety na Měsíc. Projekt má tři etapy:
- Artemis 1 – kosmická loď Orion obletí Měsíc bez posádky.
- Artemis 2 – stejná cesta, tentokrát s lidskou posádkou.
- Artemis 3 – astronauti budou vysláni na vesmírnou stanici Gateway u Měsíce a později na samotný povrch.
Do roku 2028 NASA plánuje dlouhodobý výzkum a vybudování základen na jižním pólu Měsíce, kde se v hlubokých kráterech údajně nachází led. Voda by výrazně usnadnila pobyt astronautů i budoucí výstavbu.
V letech 2021–2022 měl začít průzkum pomocí robotického vozítka Viper, vybaveného čtyřmi vědeckými nástroji. Mise měla trvat sto dní a jejím hlavním cílem bylo hledání vody. V roce 2024 měli astronauti opět stanout na povrchu Měsíce a provádět týdenní výzkum.
To vše působí jako náhlý obrat. Padesát let se nic nedělo — a najednou se plánují základny, hotely a dlouhodobé mise. Jak si velmoci Měsíc rozdělí? Kdo bude mít právo rozhodovat, kdo tam smí a kdo ne? Budou vybírat mýtné?
Artemis 2 (obrázek)
Měsíc jako geopolitická trofej
Vybudovat základnu na Měsíci je prestižní krok. Stát, který ji ovládne, získá strategickou výhodu a kontrolu nad celou planetou. O základnu musí mít zájem každý stát — otázkou je, kdo bude určovat pravidla.
Od roku 2020 svět řešil pandemii corona viru a lidé se potýkají dodnes s existenčními i zdravotními problémy. Málo kdo se ptá na Měsíc a vesmírné projekty. Přesto se současně realizuje projekt Artemis, který má během několika let vybudovat základny na Měsíci. Je to průlomový krok, který může znamenat velký skok pro lidstvo — nebo jen pro některé státy a pro ostatní jen další hrozba? A není lidské přežití prioritou před průzkumem vesmíru? Neměli by vědci nejdříve vytvořit universální lék na nemoci a potom se pustit do výletu na Měsíc a Mars?
Je všechno jinak?
Otázky se vrství, odpovědí je málo.
Projekt Artemis je nesmírně nákladný a zaslouží si pozornost. Přesto probíhá v tichosti, bez velkých ovací.
Průzkum Měsíce je jedna věc — stavba vojenských základen druhá.
Měsíc je přirozená družice Země. Patří všem. A i když se hovoří o mírové spolupráci několika států, Měsíc by měl zůstat neutrální půdou — s jednou mezinárodní vědeckou, nikoli vojenskou základnou.
⭐ Vesmírný projekt Artemis
Projekt Artemis je označován jako mírová mise, kterou doposud podepsalo několik zemí — a další se pravděpodobně přidají. Přesto je alarmující, kolik velmocí se do programu nezapojilo. Do mezinárodního projektu mírového průzkumu vesmíru se zatím přihlásily: Austrálie, Kanada, Itálie, Japonsko, Lucembursko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, USA, Jižní Korea, Nový Zéland, Ukrajina, Brazílie, Polsko a Mexiko.
Průzkum Měsíce a následně i dalších planet by měl být pod mezinárodní záštitou a prospěšný celému světu. Mocnosti se však, zdá se, začínají předhánět, kdo jako první na Měsíci a jinde přistane.
Čínská sonda Čchang-e 4 přistála 3. 1. 2019 na odvrácené straně Měsíce a s vozítkem Jü-tchu 2 zahájila průzkum. Vozítko je poháněno sluneční energií a během dvou až tří lunárních dnů (což odpovídá dvěma až třem pozemským měsícům) urazí přibližně 80 metrů. Čína má tedy v této měsíční misi náskok.
Podle amerických médií nechce USA dopustit, aby na Měsíci přistála jiná velmoc dříve než ona. Rivalita je obrovská a žene státy do závodu, který může mít i konfliktní rozměr. NASA podle citací z amerického tisku deklaruje, že udělá vše pro to, aby USA získaly prvenství. USA má detailně propracovaný vesmírný program a nedopustí aby o prvenství na Měsíci přišla.
Citace: „NASA udělá vše proto aby v tomto závodě zajistila prvenství USA. Budeme tak agresivní jak jen můžeme v rámci bezpečného a technicky proveditelného způsobu být, abychom porazili konkurenci a dostali naše nohy na Měsíc“ Z takových prohlášení mrazí — a vyvolávají otázku, zda by místo soupeření nebyla vhodnější spolupráce.
V roce 2023 skutečně USA rozjíždí projekt Artemis
V roce 2023 také opožděně startuje i Luna 25, ale projekt selhal. Rusko má sice vesmírný program, ale je ve velkém zpoždění. Luna 26 a Luna 27 jsou odloženy minimálně o několik let. Na rozdíl od mise Artemis, která pokračuje.
Kdo chybí v projektu Artemis?
Ve výčtu zemí zapojených do Artemis nevidíme Čínu ani Rusko — dvě největší vesmírné velmoci. To je zarážející. Obě země mají pokročilé vesmírné programy. Je otázkou, zda spolu nezačnou spolupracovat a nevytvoří jednotný vesmírný program.
Americký projekt Artemis se kvůli nedostatku financí několikrát musel odložit. To jistě nahrávalo konkurenci. USA zoufale usilují o prvenství, ale otázkou je, kde získají potřebné prostředky na další mise a zda si náskok udrží.
Krátce po zahájení čínské mise Jü-tchu 2 vypukla ve Wu-chanu pandemie covidu. Následovaly roky globální krize a poté válečný konflikt, který zasáhl Evropu. V takové situaci se lidé soustředí na přežití, nikoli na vesmírné programy. Zprávy o Měsíci se k veřejnosti dostávají jen okrajově a zřídka.
Je ale zajímavé se zamyslet nad podstatnou otázkou – my nedokážeme léčit vir který způsobil onemocnění covidem a svět uvrhl do pandemie. Nemáme léky a lidé umírali. Na druhou stranu chceme osídlovat Mars a Měsíc. Může to vůbec člověk zvládnout s vědomostmi které máme?
Je to souhra náhod? Nebo jen zvláštní načasování? Čínská mise na Měsíc – pandemie, Ruská mise Luna 25 a vojenský konflikt, USA po mnoha odložených startech konečně uskutečňuje svůj vesmírný program Artemis i když sama uvízla v problémech spojených s válkami do kterých se zapojila. Jakoby ten chaos a zmatek na Zemi měl zamaskovat to oč zde skutečně běží.
Ruský lunární program
Rusko má vlastní vesmírný program a prezident oznámil obnovu lunárních misí. Program zahrnuje tři série: Luna 25, Luna 26 a Luna 27. Luna 25 měla odstartovat v srpnu 2022. Konflikt na Ukrajině však ovlivnil rozpočet i spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou. Rusko tak ztratilo část podpory a jeho pozice v závodě o Měsíc oslabila.
USA mezitím pokračují v projektu Artemis — a podle médií získaly prostředky, které dříve chyběly. Elon Musk, který podporuje americký vesmírný program, poskytl technologickou pomoc i v jiných oblastech, což posílilo jeho roli v celém projektu.
Ruská mise Luna 25 a Americká mise Artemis 2.(obrázky)
Kdo nakonec ovládne Měsíc?
Několik států zapojených do Artemis je členy NATO, což je pro USA výhoda. Ve hře však zůstává Čína — silná a technologicky vyspělá velmoc. Pokud by se spojila s Ruskem, závod o Měsíc by mohl nabrat zcela jiný směr. Jaká by byla reakce ostatních států, si lze jen těžko představit.
Měsíc patří všem
Měsíc je přirozenou družicí Země — a Země bez něj nemůže fungovat. Říkáme „matka Země“, ale stejně tak bychom měli vnímat i Měsíc. Patří všem lidem a všemu živému na Zemi, bez rozdílu.
Prvenství na Měsíci bude mít pro daný stát obrovský význam. Kdo bude první, získá strategická místa a tím i moc nad celou planetou. Vše je provázané.
Pozastavujeme se nad tím, proč poslední oficiální cesta na Měsíc proběhla v roce 1969 a proč se od té doby nic nedělo. Projekt Artemis však ukazuje, že Měsíc nebyl zapomenut — naopak.
Doufejme, že lidé nezhloupnou natolik, aby začali válčit o strategická místa tohoto překrásného vesmírného tělesa, bez kterého by nebylo života na Zemi. Doufejme, že Měsíc bude dál vydávat svou stříbrnou záři nad hlavami všech lidí, kteří k němu po tisíciletí vzhlížejí s pokorou a úctou.
A že jednou bude možné Měsíc navštívit v rámci mezinárodního mírového programu — a ne jen jako vojenskou základnu jednoho dominujícího státu.
Měsíc je vesmírné těleso, které máme možnost zkoumat. Vědecké poznání Měsíce může lidstvo posunout raketovou rychlostí vpřed. Je to přirozený krok našeho vývoje.
(Tato úvaha není politického rázu — je to zamyšlení nad souhrou událostí posledních let.)
