⭐Atlantis IV.
1. Na první mapě od Homéra není vyznačen ani průliv, ani Atlantický oceán
V první řadě je nutné si uvědomit, jak lidé v popisované době žili, jakou měli víru a představu o samotném světě. S jakým politickým názorem přihlíželi na možnost existence Atlantis. I když bylo Řecko mimořádně vyspělé a kulturní, mentalita lidí byla odlišná od dnešní. Proto musel být i jejich názor na jednu stejnou věc naprosto odlišný.
Věřilo se, že Země je kulatý plochý ostrov, okolo kterého obtéká oceánská řeka. Nad tímto ostrovem je nebeský poklop tvořící oblohu. Země stojí uprostřed vesmíru a Slunce i hvězdy obíhají kolem ní. Řecké impérium leželo přímo uprostřed zemského ostrova. Pevnina se stáčela do kruhu a za tímto zpočátku uzavřeným kruhem proudila oceánská řeka — ne příliš široká na umístění kontinentu.
Podle Platóna měla Atlantis ležet za Héraklovými sloupy, tedy dnešním Gibraltarem v Atlantickém oceánu. Ve starých mapách však byla zakreslena pouze úzká oceánská řeka a v místech průlivu byla zem spojena přírodní hrází tvořenou Atlaským pohořím. Naopak průliv byl zaznamenán zcela na východě, kde vtéká do Slunečního jezera a následně do východní oceánské řeky (na některých novějších mapách označované jako východní Atlantický oceán).
Rozloha Atlantického oceánu ani představa o něm nebyla známa — a už vůbec ne možnost dalších světadílů. Přitom autor popisuje, že z atlantského ostrova bylo možné přejít na protější pevninu a ostrovy. To by znamenalo, že se lidé dostali až do Ameriky? Nikde to však není zaznamenáno. Navíc na samotný ostrov uprostřed Atlantiku by bylo díky vzdálenosti i náročné doplouvat na lodích a obchodovat až ze Středomoří. A o těchto cestách by musel existovat záznam, protože obchod ve Středomoří nevyužívalo pouze Řecko.
Vědci také uvádějí, že mořské dno Atlantiku nevykazuje známky po potopeném ostrově nebo dokonce kontinentu. Je tedy zřejmé, že Atlantis musela ležet uvnitř zemského kulatého ostrova.
Kněží v Egyptě předali zprávu a Solón se ji po svém návratu snažil dešifrovat a přepsat do eposu. Logicky si k přepisu přiložil i mapu. Velký výběr map světa však nebyl. Mezi první vyobrazení mapy světa se řadí dílo Homéra. Solón musel velmi rychle zjistit, že místem pro Atlantis je pouze jedna lokalita. Ta byla však obsazená jeho národem.
Co to znamená pro politicky velmi aktivního a významného Řeka, navíc s královskými geny? Přiznání vyspělé civilizace žijící před Řeky by zničilo jejich přesvědčení o nadřazenosti, kterou mají od bohů. V očích ostatních národů by se mohli zdát jako slabý národ. A jejich víra by neodpovídala tomu, co si po staletí předávali. Celá řecká historie a kultura by musela být pozměněna. Jedním slovem — bylo jednodušší tento příběh nepředávat dál.
Platón zřejmě došel do obdobného bodu a také přepis nedokončil. Ostrov přejmenoval a pro jistotu umístil do Atlantiku. Jakoby existence Atlantis byla pro Řeky nějakou hrozbou. Na druhou stranu filosof přesvědčuje čtenáře, že jeho vyprávění je pravdivá historie, a do detailu popisuje bájný ostrov a uvádí opravdu podstatná vodítka k určení skutečné lokality. Jen díky tomuto záznamu se o Atlantis ví a Platón se stal nesmrtelným.
Chtěl tedy nakonec filosof, aby se lidstvo jednou dozvědělo o vyspělé civilizaci, která byla předky samotných Řeků — a tím potvrdit a uchovat nadřazenost a jedinečnost tohoto národa?
V každém případě při prvotním pokusu Solóna určit lokalitu podle mapy Atlantický oceán ještě nebyl znám a do úzké oceánské řeky se ostrov se svou rozlohou nevešel. Atlantis musela ležet uvnitř zemského kruhu. Její správa nad Libyí a Evropou až po Egypt přibližuje možnou lokalitu uprostřed Středomoří, protože součástí ostrova bylo moře. Solón i Platón si toho museli být vědomi. Podle popisu kněží Atlantis ležela na místě, kde v té době dominovalo Řecko. A oni se nechtěli dělit o svou slávu a jedinečnost.
Možná kdyby odložili svou vlasteneckou pýchu a začali z Atlantis čerpat a studovat ji — protože jejich inteligence byla v té době nadprůměrná — mohli se jednoznačně stát nejsilnějším národem Středomoří, bez možnosti konkurence. Možná právě Solón byl posledním pokrevním atlantským potomkem a měl svou říši znovu vzkřísit.
Prý Atlantis byla zničena pro svou pýchu, ale spíše to vypadá, že to byla pýcha Řeků, díky které se z Atlantis stal mýtus. Snad proto místo slávy přišel pád? Dědictví, které jim bylo předáno, nedokázali přijmout a zůstalo uloženo v atlantské bance času. Trest za to, že neuměli přijmout své předky a ubránit území, které zdědili?
Nakonec Řecko obhájilo pouze malinkou část z atlantského obdélníku, kde se usadilo na věky. Je to jediná část země, na které po fatálním kataklyzmatu, které zničilo a potopilo většinu území, zůstali původní obyvatelé. Všechny civilizace ve Středomoří postupně zkolabovaly — Féničané, Mínojci, Etruskové i slavný Řím — ale Řecko zůstává. Atlantské území bylo postupně obsazeno novými kmeny a vznikly zde nové civilizace, které nám jsou dnes již známé.
Pointa atlantské báje se však postupně začíná vybarvovat. Atlantis (část) zanikla živelní pohromou, nikoliv díky mentalitě svého národa. Řekové nedokázali — snad ani nechtěli — historii přijmout, a tak vymysleli mýtus o morálním úpadku bájné země. Ve skutečnosti však popisují pouze svůj vlastní úpadek.
Solón měl k dispozici záznam o této říši a mohl lehce porovnat, na jaké úrovni impérium fungovalo a na jaké úrovni se právě Řecko nachází. A dospěl k závěru, že jedinečná řecká říše spěje k zániku — což se bohužel i stalo.
Snad právě proto chtěl Platón svému národu připomenout, že tak jako zmizela Atlantis, může zaniknout i samotné Řecko. A důvodem nebyla pohroma, ale smýšlení lidí — pýcha, neúcta, hamižnost, bezbožnost, zabíjení a války i mezi vlastními. Nepopisuje nadpozemské vlastnosti obyvatel bájného ostrova, ale vlastnosti lidí, které dobře znal ze svého současného života.
Pokud připustíme fakt, že řecký národ má atlantské předky, filosof v podstatě nelhal — jen nastávající úpadek svého národa připomenul jako varování v příběhu o skutečné Atlantis, která však zanikla globální katastrofou, jež se mu do příběhu hodila.
Učenec neměl úmysl Atlantis očernit a pošpinit navěky — pouze chtěl napovědět svému lidu, že směřuje k zániku. Poslouchala ho jen menšina, která nemohla zánik říše ovlivnit. Ostatní si klepali na čelo a příběh o Atlantis považovali za pohádku — přesně jako dnes.
I když řecko‑atlantská podstata zmizela, tato země si nadále uchovává stejné území a stejný obdélníkový tvar, jaký se popisuje v atlantské báji.
2. Řecký filosof Platón použil název Atlantis jako první?
Platón byl filosof i politik, vědec i autor mnoha děl. Svá díla upravoval a mnohdy přetvářel ke svému politickému smýšlení. Původní popis civilizace a její název, který Solón zapsal, byl pravděpodobně jiný. Proto se dozvídáme, že o Atlantis není nikde žádná zmínka a Platón byl prvním, kdo tento název použil. Tedy si jej měl vymyslet jako bajku?
To je nepravděpodobné. Zřejmě část záznamu poupravil, část se asi ztratila — ale to je vše. Nakonec vzestup jedné říše je podmíněn pádem druhé. A to i autor popisuje v pasáži o válce, kde athénská obec zastavila valící se atlantské vojsko. V podstatě starověké Řecko nastupovalo svou vládu po pádu Atlantis. Časově se již posouváme však o tisíce let dopředu.
Tato myšlenka opět potvrzuje teorii o lokalitě Atlantis a vylučuje její umístění do Atlantického oceánu.
Také je třeba zmínit, že dávno před narozením Platóna dějepisec Hérodotos vyznačil na své mapě i Atlantis. Její lokalitu umístil těsně pod pohoří Antiatlas.
3. Atlantické moře, nebo oceán?
Platón popisuje Atlantické moře, které obklopovalo bájný ostrov Atlantis. Při rozloze ostrova je zřejmé, že území končilo u Atlantického oceánu (Španělsko, Portugalsko). Skutečně tedy Atlantik mohl být součástí této civilizace, která pro ostatní národy končila daleko na západě.
Středozemní moře je vnitřním mořem Atlantického oceánu — tedy v podstatě i Atlantickým mořem, které přímo obklopovalo samotný ostrov a střed atlantské říše. I podle egyptských kněží neležel ostrov západně od Středomoří, ale západně od Egypta — tedy kdesi uprostřed dvou kontinentů (Afrika, Evropa), v místech, z nichž bylo možno přecházet na ostrovy a pevninu.
Libye byla součástí impéria a v egyptských mýtech kněží popisují, že jejich bůh Thovt přišel ze západní pouště Libye a založil první chrám v údolí Nilu — tím položil základní kámen egyptské říše.
4. Hovoří Platón o pohoří Atlas?
Řecký filosof uvádí, že ostrov obklopovalo krásné a rozlehlé pohoří. Atlas je pohoří v severozápadní Africe, táhnoucí se 2 400 km přes Maroko, Alžírsko a Tunisko. Za jeho pomyslné prodloužení lze chápat i ostrov Sicílii a italské Apeniny. Poloostrov Itálie i ostrov Sicílie by se tedy mohly nazývat po pohoří Atlas — Atlantské ostrovy — tak jako Atlantský oceán. A atlantská země sousedí s Atlantikem. Dávalo by to smysl.
Zajímavá je i myšlenka vzniku názvu Atlantis. Antiatlas — jižně táhnoucí se pohoří v Maroku — je součástí Atlasu. Pokud si u tohoto názvu přehodíme písmenka, vznikne slovo atlantias. Atlantis a Atlantias jsou velmi podobná slova. A-T-L -A -N -T -I -S// A -N –T -I -A -T –L -A -S //
Ve vykreslené mapě od Hérodota se shodou okolností v místech Antiatlasu nachází označení území Atlantis (480 př. n. l.). Jenže Solón (600 př. n. l.) epos o Atlantis nedokončil — tedy se o něm asi nemluvilo a nebyl znám — a první zmínka o ostrově měla spatřit světlo světa až s Platónem (400 př. n. l.), protože právě Platón si měl Atlantis „vymyslet“.
Hérodotos tedy musel o Atlantis také slyšet a dokonce mýtu věřil natolik, že Atlantis zakreslil. U této teorie se setkáváme s názorem, že Platón Atlantis nemohl vymyslet, protože byla dávno zaznamenána v mapách.
A pokud se dříve mohla Sicílie a Itálie považovat za pokračování pohoří Atlas, pak veškeré území za tímto pohořím na západ neslo název Atlantské — obklopené Atlantským mořem či oceánem — a na východ to byla prostě země Atlantis.
Do atlantského království tedy spadala převážná část dnešní Afriky a Evropy a je zřejmé, že tvořila jeden světadíl a jednu ohromnou velmoc — včetně například Velké Británie, která tehdy ještě byla součástí pevniny.
5. Naše moře je celé Středomoří?
Ve starých textech se často setkáváme s výrazem naše moře — i Platón tak nazývá Středozemní moře. Lokalita tohoto moře však nevyjadřovala celé Středomoří, ale pouze část moře obklopující řecké území. Stejně jako dnešní Egejské moře, které je jedním z několika vnitřních moří Středozemního moře.
Logicky by Řekové nepoužívali název naše moře pro lokality, které patřily jiným státům. Tento název nabyl smyslu až při řecké kolonizaci Středomoří. Nelze tedy podle tohoto označení určovat lokalitu Atlantis — při popisu, kde se s tímto názvem často setkáváme, je to zavádějící.
Naše moře mohli Řekové používat v dávných dobách, kdy Řecko tvořilo střed tehdejšího světa a čerpalo z této historie. Jenže zde popisujeme dobu dávno zapomenutou i samotnými Řeky. Domnívat se, že celé Středozemní moře je „naše“, tedy řecké, je spíše potvrzující fakt o tom, že tento národ kdysi mohl celému Středomoří vládnout — stejně jako Atlantis, a možná i společně. Území dnešního Řecka by tak bylo jednou z částí atlantského království.
Mnohem později se tento název zalíbil i Římanům, kteří Středomoří mimo jiné nazývali naše moře.
6. Ostrov Atlantis byl větší než Libye a Malá Asie dohromady. Tedy kontinent.
V některých částech textu se Platón rozepisuje až příliš konkrétně — například uvádí přesné rozměry královského paláce a jeho ostrova v mnoha číslech. Na druhou stranu lokalitu ponořil do věčné mlhy. Ale to byl jeho záměr. Byl velice inteligentní a taková nepřesnost by jej jistě musela iritovat.
S rozměrem paláce asi nic nevymyslíme, ale s přibližnou rozlohou atlantského území už ano. Lokalita Atlantis byla přirovnána k rozloze Libye a Malé Asie dohromady. Pokud si tuto rozlohu připomeneme podle dnešního atlasu světa, zjistíme, že by šlo o velmi rozsáhlou plochu pro ostrovní stát.
Jenže to je zásadní chyba. Nemůžeme otevřít dnešní atlas světa — musíme se vžít do mentality starých Řeků. A v tom je zásadní rozdíl.
Při pohledu na nejstarší řecké mapy zjistíme, že Libye nebyl název dnešní země, ale celého afrického kontinentu. A Asie končila za hranicemi Egypta. Řekové věřili, že existují tři základní kontinenty: Evropa, Libye a Asie. Svět byl kulatý plochý ostrov a Řecko dominovalo v jeho středu.
Konec světa — severu, západu i východu — byl tabu. Domnívali se, že svět končí za dnešním Kaspickým mořem.
Pro nás je podstatné, že Libye byla kontinent, i když na mapách zkreslený a ošizený o celý jih. A k této rozloze musíme přičíst Malou Asii a část Evropy. Potom je domněnka o ostrovním státě mylná a špatně pochopená.
Zaniklá civilizace pod řeckým názvem Atlantis byl celý kontinent. A podle popisu by to mělo být dnešní území Evropy a Afriky, které tehdy ještě nerozdělovalo Středozemní moře s Gibraltarským průlivem, ale pouze slaná jezera. Uprostřed těchto jezer a uprostřed země stálo královské zlaté město — nejvyspělejší civilizace všech dob.
7. Gibraltarský průliv je místem Héraklových sloupů?
O Héraklových sloupech se rozepisujeme v samostatném článku, ale i zde je to podstatná část příběhu. Pozastavujeme se nad skutečností a smyslem těchto sloupů. Důležitým faktem zůstává, že tento název používali hlavně Řekové. Tuto část území však nikdy nekolonizovali, a proto se název nestal oficiálním.
V roce 711 n. l. dostal průliv název Gibraltarský — a ten se uchytil dodnes. Již z názvu je patrné, že hrdina Hérakles nemá s tímto průlivem nic společného, ani v mýtech. Pokud by skála byla uměle prokopána, místo by se muselo nadále nazývat průplavem, nikoliv průlivem.
Také prý za sloupy mělo být moře klidné a líné a plavba zde těžká. Za sloupy bylo moře nesplavné kvůli potopení ostrova a těsně za ústím směrem na východ dominoval Egypt. Toto není popis Atlantiku.
Gibraltarský průliv není místem Héraklových sloupů. V Platónově podání je to špatně pochopená myšlenka a neznalost řeckého území a mentality té doby — možná i autorův záměr.
Ti, kdo tvrdí, že Atlantis stála za Gibraltarem, jakoby nechtěli přiznat, že to tak není. Informace jsou dohledatelné všem. Teorie o lokaci Atlantis ve středu dvou kontinentů je logická a navazuje na původní popis. Snad ve všech výchozích bodech, které autor udává, je shoda s touto teorií.
Představme si bájnou Atlantis uprostřed Středomoří, nikoliv Atlantiku — tam, kde na starých řeckých mapách nalézáme Řecko.
Atlantis nebyl kulatý ostrovní stát, ale kontinent s hlavním zlatým městem v kruhové architektuře, sídlícím uprostřed své země. Mnoho měst a přístavů mělo obdobnou kruhovou architekturu. Proto nalézáme tolik podobných lokalit ve Středomoří i na pevnině, které se shodují s popisem i katastrofou bájného ostrova.
Platónův popis Atlantis a jejího zániku je podobný desítkám zničených ostrovů a přístavů po celém Středozemním moři. Lokalita tohoto moře přesně odpovídá popisu. Atlantis neležela v Atlantickém oceánu, ale v Atlantickém moři (dnešní Středozemní moře) a s oceánem sdílela převážnou část svého západního pobřeží.
Je možné, že tato civilizace znala protější pevninu dnešní Ameriky a že civilizace obou kontinentů spolu komunikovaly? Megalitické stavby amerických pyramid a pradávných nepochopených staveb celé Ameriky by atlantskému věku jistě odpovídaly. Jiný a vzdálený svět, který po sobě zanechal jasné důkazy.
Naučíme se někdy z těchto důkazů číst? Jsme vůbec schopni v 21. století pochopit svou minulost? Neměly by tyto důkazy dávných zaniklých civilizací být pro nás varováním?
Kde bereme jistotu, že neskončíme stejně?
Naše arogance a neúcta k historii lidstva je prvním krokem k zániku další civilizace — tentokrát naší. Ignorací všeho, co již víme, podporujeme to, co nám je předkládáno. Víme a máme vědecky potvrzeno, že mnoho archeologických nálezů má dataci starší více než 10 000 let — nezvratný důkaz vyspělého života před touto dobou. Přesto učíme své děti, že první civilizace vznikly 2 500–3 500 let př. n. l.
Pokud nepochopíme svou minulost, nemůžeme prosperovat ve své přítomnosti. Naše představa o vzniku světa je pouhou fikcí. Jsme na tom podobně jako starověcí Řekové, kteří věřili, že svět je placatý ostrov, kolem kterého se točí Slunce i hvězdy, a okolo Země protéká úzká oceánská řeka.
Tak jako oni žijeme v bludech a mýtech — a ani po 26 stoletích se nic nezměnilo. S malým rozdílem: dnes máme přístup k globálním informacím. A i když jsou cenzurované, dá se z nich vytvořit závěr i bez vysokoškolského diplomu.
8. Řecká představa o světě
Řekové v době, kterou popisujeme, měli odlišnou představu o světě. Svět byl plochý ostrov uprostřed vesmíru a hvězdy se Sluncem kolem něj tančily. Řecko mělo být nejvyspělejší civilizací a jeho země ležela uprostřed zemského ostrova.
Pokud měli přemýšlet o ztracené civilizaci, nemohli ji umístit za svůj svět — do prostoru, který neznali a který pro ně neexistoval. Jejich svět končil oceánskou řekou obtékající východ i západ Země. Předtím však věřili, že svět končí za ostrovem Sicílií.
O krajinách dálného severu a západu nevěděli téměř nic. Do západní části spadal i průliv Gibraltar. Na západě byl konec světa a zánik Slunce — temné neprozkoumané místo. Ale Atlantis měla být skutečná, musela tedy ležet na skutečném místě.
Teorii o lokalizaci ostrova v Atlantickém oceánu musel vymyslet někdo mnohem později. A nemohl jí věřit ani Platón — věděl totiž mnohem více, než víme my dnes.
Zpráva o Atlantis se mnohokrát překládala, přepisovala a upravovala. Záznam z chrámu v Egyptě asi těžko ještě spatří lidské oko. Mohl být překryt jinými událostmi nebo zničen zcela.
To, že se hieroglyfy zamazaly a přes ně se vytvořily nové, jsme viděli při odkrytí omítky v chrámu Abydos — pod ní byly neznámé hieroglyfy připomínající dnešní vrtulník nebo letadlo. Šokující.
Kdo tyto nápisy vytvořil? Na jaké úrovni byli tito lidé, když tvořili záznamy v obrázcích připomínajících moderní létací stroje? Tato civilizace znala létání.
A my přemýšlíme, pro koho byly vytvořeny obrazce v Nazce, viditelné pouze z výšky? Možná do Jižní Ameriky občas zalétli faraoni z Egypta — stroje na létání vlastnili, záznam o tom existuje.
Egyptologové však nechtějí, aby se o tomto objevu mluvilo. Průvodci mají zákaz o tom hovořit. To je přesně to, nad čím se pozastavujeme — zkreslování informací a faktů potvrzujících naši minulost. Zakázaná historie.
Historici vyvrací existenci vyspělých civilizací před 10 000 lety, ale nevysvětlí, jak je možné, že pod tisíce let starou omítkou jsou odkryty záznamy s nadčasovou tématikou. Autoři hieroglyfů museli být minimálně na obdobné úrovni jako my dnes.
Moderní člověk vzlétl s létacím strojem před 120 lety. Za tuto dobu pokrok letěl kosmickou rychlostí — dnes plánujeme základny na Měsíci a osídlování planet. A to je pouhých 120 let vývoje.
Jakou technologii musela mít civilizace, která dokázala přežít tisíciletí?
Pokud nalézáme v hlubokém pravěku moderní letadla, musíme připustit, že tato civilizace mohla létat i do vesmíru. Teoreticky mohli odlétnout na jinou planetu při globální pohromě — stejně jako to plánujeme my dnes.
Stejné stavby pyramid po celém světě. Obdobné znalosti. Podobné megalitické stavby. Obrazce patrné pouze z výšky. Pro nás záhada, pro ně běžný život.
O jaké době tedy hovoříme?
Staromoderní hieroglyfy letadel byly vytvořeny před notoricky známou dobou egyptskou, ve které má být svět divoký a primitivní. Civilizace, která je vytvořila, zřejmě společně s pyramidami, někam odlétla. Egyptologové to musí vědět — ale nikdy nepřiznají. Stejně jako Řekové nepřiznali svou Atlantis.
Tajemný, nadčasový Egypt — co z něj zbylo? Stejnou otázku můžeme položit i antickému Řecku. Ani Egypt, ani Řecko nepřiznává civilizace, po kterých zřejmě zdědily své nadprůměrné schopnosti, znalosti a lokality svého území.
Po kataklyzmatech bylo mnohé zničeno, ale mnohé uchováno — v podzemí, v horách, v megalitických stavbách. I kdyby část světa zůstala bez života, nikdy nemohlo být zničeno vše a musel zůstat záznam po poslední civilizaci.
Tak jako dnes nalézáme archeologické lokality plné vzácných artefaktů, tak to bylo i tehdy.
Z ohromné slávy a nadřazenosti těchto dvou národů nezůstalo téměř nic — dnes profitují ze své mýtické, zkreslené minulosti. Kdysi vyčnívaly nad všemi ostatními po tisíciletí. A historický scénář se stále opakuje.
Máme potvrzené nálezy starší 10–15 000 let i více. Víme, že megalitické stavby musel někdo vytvořit. Přesto trváme na tom, že před námi nikdo vyspělejší existovat nemohl.
Ale všichni, kdo svou minulost zapírali a ignorovali, přestali prosperovat a stali se pouhým stínem své slávy.
Řecko nepřiznalo, že mohlo profitovat z Atlantis — šlo mu o politickou nadřazenost a udržení mýtu o božskosti. S potvrzením Atlantis by o toto prvenství přišlo. Obdobně je na tom Egypt. Pokud by ukázal světu nezveřejněné artefakty a přeložené texty, které jsou přísně tajné, a přiznal, že mnohé v Egyptě je starší o desítky tisíc let, okamžitě přichází o svou historickou nadřazenost.
Pokud se nad tím zamyslíme, politické a ekonomické důvody se dají pochopit. Ovšem zatajování a zkreslování historie je neomluvitelné.
Proč nyní my řešíme totéž? Jaký cíl sleduje světová instituce, která navzdory potvrzeným prastarým nálezům dokola opakuje, že to není pravda?
Přepis historie by lidstvo posunul o velký kus dopředu. Opravíme své učebnice historie a přijmeme svou minulost, nebo budeme nadále podporovat embargo o vzniku světa a vyspělých civilizacích, které jej mohly obývat?
Je vůbec reálné, aby Atlantis byla potvrzena?
9. Řecké mýty byly směsicí příběhů různých kultur
První zmínka o zničené civilizaci Atlantis byla okamžitě zařazena mezi mýty. Nedokončený rukopis řeckého autora tento fakt ukotvil. Bylo dobře známo, že Řekové si dávné mýty přivlastňovali a přizpůsobovali je sobě. To, že hrdina patřil původně do Egypta nebo Fénicie, pro ně nebylo překážkou. Řecká mytologie a příběhy jejich bohů jsou krásnou pohádkou, která tvoří i řeckou historii — ale s Řeckem mají společného jen málo.
Ani mýtus o Héraklových sloupech nebyl čerpán z příběhů řeckého hrdiny, nýbrž ze skutků velkého fénického boha Melqarta. Řekové si po kolonizaci fénického území boha přivlastnili a přejmenovali na Hérakla. Sloupů tohoto božstva bylo po celém Středomoří mnoho, ale souvislost s průlivem žádná.
To napovídá, že musíme popis i místo určovat s nadhledem a snažit se pochopit, proč si tento národ příběhy upravoval. Mýtus o Héraklovi byl mozaikou mnoha různých příběhů a sloupy, které tak usilovně hledáme, nemají s Atlantis vůbec nic společného.
Místo západního průlivu Řekové tehdy neznali — a tak tam neměl sloupy ani jejich božský hrdina. Platón navíc píše, že se území rozdělovalo na dvě části. Za sloupy byl jiný svět než uvnitř sloupů. A uvnitř sloupů, v okolí mořské úžiny, se nacházel Egypt i další řecké obce.
Héraklovými sloupy měli Řekové označovat jistou část mořské úžiny, která rozdělovala Středomoří na dvě části. Místo se nazývalo také Héraklova hranice nebo brána. To se však odehrávalo před Dobou temna — úsekem dějin, který nám zcela vypadl. Nemáme informace, a tak tuto dobu nazýváme Dobou temna.
Řecké mýty se začaly sepisovat až kolem roku 700 př. n. l. i s bohy. Otázkou je, proč se z tohoto období zachovalo tak málo. Zřejmá je živelní pohroma, která Středomoří již po několikáté rozmetala na nesložitelnou skládačku. Místo Héraklových sloupů při sepisování historie již neexistovalo. Doba temna musela být náročná a staletí všechny vzpomínky a myšlenky pochovala hluboko do útrob zničené země. Jen se předpokládalo, kde sloupy mohly stát — skutečný příběh o nich již neexistoval.
10. Byl příběh o Atlantis převzat z egyptských mýtů?
Řekové mýty přebírali a tvořili z nich své příběhy. Egypt byl pro ně velkou inspirací, ale příběh o potopeném ostrově předávali Řekům právě egyptští kněží. Ti měli zachytit časový úsek lidských dějin. Řekům připomínali, že si jsou schopni pamatovat pouze malou část své historie.
Hovoří o několika potopách světa a o civilizaci, která byla tak překrásná a vyspělá, že se jí žádná jiná nevyrovnala. Tuto civilizaci postihla živelní pohroma a měla ji zničit. Národ měl sídlit na západ od Egypta. Těžko se však vyprávění kněží v roce 600 př. n. l. ověřuje, když se oblast Středomoří za tisíce let zcela změnila.
Pokud chceme dohledat spojitosti s pradávnou minulostí, musíme se vrátit do Egypta. Nápisy v chrámech nejsou ozdobou — vyprávějí historický příběh. Egypt je centrem dávnověku a má svou mytologii.
Bohyně Nút například vyobrazuje nebeskou klenbu. Je předkloněná do oblouku a uprostřed ji podpírá další bůh. Máme zde příběh o nebeské klenbě, která musí být podpírána, aby se netlačila na Zemi. S tímto příběhem se setkáváme i u Hérakla, kdy v jednom z úkolů přidržuje nebeskou klenbu, aby nespadla na Zemi.
Zde zřejmě vznikl mýtus o sloupech, které mají podpírat nebeskou klenbu. Později byla řecká nebeská klenba přetvořena na globus, který na svých ramenou drží titán Atlas — za trest. I egyptskou Nút podpírají bohové za trest. Ta shoda není náhodná.
V Egyptě je i mýtus o čtyřech sloupech sahajících do nebe. Atlantis měla ve svém hlavním městě jeden z těchto sloupů sahajících až do nebe. V dalších staroegyptských mýtech se vypráví o osmi božstvech ve čtyřech párech. U Atlantis se dozvídáme o deseti bozích v pěti párech.
Egypt hrál v příběhu o Atlantis svou roli — ale Atlantis nebyla vytvořena podle egyptských mýtů, jako jiné převzaté řecké příběhy.
11. Nazýval Platón zlatý střed města ostrovem Atlantis?
Platón popisuje výjimečnost, krásu a nadřazenost potopeného ostrova. Tvar ostrova či poloostrova měl být přesný kruh, který obklopoval střídavě pás moře a pevniny. Tento popis však platí pouze pro hlavní město, které nebylo velké.
Pokud zemi postihlo zemětřesení, tento kousek země byl zničen jako první. Ostrovem lze nazývat i střed tvořící nedílnou součást hlavního města. Ano — země, na které stál chrám, se dá nazvat ostrovem. Ostrůvek byl prvotním místem vzniku impéria. Měl zde stát překrásný chrám, který musel vypadat spíše jako vesmírná loď nebo nedobytný obrovský trezor.
Drahé kovy zde použili snad v tunách. Zlaté sochy umístěné uvnitř chrámu i v zahradách doslova střežily tento svatý chrám a podle počtu se musely mačkat jedna na druhou.
Kromě překrásných soch zde byla uložena i celá historie civilizace na vzácných smaragdových deskách. Tento střed hlavního města tvořil atlantskou banku — pro ostatní národy zářící božské místo.
Přes den záři drahých kovů odráželo slunce a vodní hladina. Při bouřkách musel zlatý ostrov přitahovat blesky jako magnet — podívaná na hranici vnímání i v dnešní době.
Místo bylo tak výjimečné, že by bylo známo všude. Logicky tento ostrov tvořil Atlantis — a podle něj je popisována celá země. Samotný zlatý ostrov je však malinká část celé země, která již nevypadala jako z pohádek. Byla to klasická úrodná země plná lidí, dětí, smíchu i pláče.
Krásných měst a přístavů napodobujících kruhovou architekturu hlavního města bylo nespočet. Ve Středozemním moři má být ukryto až 200 potopených měst. Uvidíme, které z dalších nalezených bude opět srovnáváno s Atlantis.
Ostrov neprezentoval pouze hlavní sídlo králů, ale celou zemi. Atlantis nebyl kulatý ostrov, ale kontinent s kulatým poloostrovem uprostřed, kde bylo vystavěno hlavní sídlo králů.
12. Je ostrov Sicílie pozůstatkem Atlantis?
Ve Středomoří to může být jakýkoliv ostrov, ale Sicílie s naší teorií koresponduje nejvíce. Je to překrásné místo uprostřed Středozemního moře s historií sahající na samé počátky.
Jediným rušivým elementem ostrova je sopka Etna — nevyzpytatelná síla, která dokáže zničit nejen svůj domovský ostrov, ale i vzdálené okolí. Sopka vznikla přibližně před 35–15 000 lety. Celá tisíciletí však zřejmě nebyla aktivní. Teoreticky mohla být součástí příběhu — místo potopení mohla být zničena lávou.
O změnu ostrovů a pevniny se ve Středomoří postarala hlavně Etna a Santorini. Popisujeme lokalitu tektonicky činnou po tisíciletí — velmi podobnou příběhu o Atlantis. Mnoho ostrovů, měst a přístavů bylo rázem zničeno a potopeno přesně jako královský ostrov.
Sicílie sousedí s Řeckem a patří do jeho lokality. Platón píše, že velká část Řecka (obdélníková část atlantského území) byla potopena společně s Atlantis. Potopený ostrov zvedl ohromné množství bláta, které znemožňovalo průplav lodí i průzkum. Sicilský průliv je mělký — pokud bychom odečetli desítky metrů navýšení moře, loď by zde neproplula.
Autor připomíná, že se ostrov zdvíhal do výšky — některá sicilská letoviska sídlí na vysokých útesech, ale je zde i mnoho rovin. Popisuje úrodnost a vzácné dřeviny, například atlantské jedlé kaštany. Na Sicílii roste jeden z nejstarších takových stromů a jedlé kaštany jsou zde dodnes oblíbené.
Také olicharkum — vzácný kov, se kterým na ostrově pracovali. Platón jej popisuje jako čistě atlantský. U jižních sicilských břehů byla objevena potopená loď s pruty olicharka. Vědci přemýšlí, odkud plula a kde kov naložila. Zřejmě pozůstatky vzácností po předchozí civilizaci.
Na ostrově králů bylo mnoho termálních pramenů a lázní. Itálie je vyhlášená svými lázněmi stejně jako Řecko.
Nepopisujeme celou Atlantis — pouze její hlavní střed. Platón říká, že to byla velká země, my tvrdíme, že kontinent — ale popis známe pouze z okolí hlavního města. Nelze vyčíst, jak vypadala ostatní země. Států mělo být deset a každý dominoval svou vlastní metropolí.
Ostrov Sicílie byl v dávném věku spojen s Apeninským poloostrovem. Stejně jako Sardinie s Korsikou nebo Británie s Evropou. Ve starořečtině má slovo ostrov více významů — jedním z nich je i poloostrov. Platón tedy mohl od začátku hovořit o poloostrově.
Při kataklyzmatu, které postihlo Středomoří, byl poloostrov poničen stejně jako celá jeho lokalita. Z ohromného poloostrova zůstalo torzo dlouhého skalnatého pohoří. Co nezničilo zemětřesení, dokončila tsunami. Země se rozdělila na ostrovy a ostrůvky. Úrodná zemina byla spláchnuta do moře a země rodící několikrát do roka se proměnila v neúrodnou skalnatou pevninu.
Když se zem přestala třást a voda opadla, začali se sem vracet lidé.
Platón popisuje, jak se Atlantis potopila ve stejný čas jako Řecko. A jak z jeho země zůstala jen kostra chudých skalnatých ostrůvků, vyčuhujících z moře — na věky připomínající zkázu impéria.
Kataklyzma muselo být ohromné a snad i globální. Vědci dnes dokáží mnohé — například před 10 000 lety př. n. l. měl kolem Země proletět obrovský asteroid, který způsobil globální kolizi. Měl sežehnout část pevniny takovým žárem, že se tavil i písek a měnil se ve sklo. Jiná teorie říká, že Zemi sežehlo Slunce při ohromné erupci.
Klíčové je období. Před 10 000 lety př. n. l. měla zmizet Atlantis v důsledku kataklyzmatu, následovala potopa. A přibližně v této době mělo dojít i k přiblížení čehosi, co způsobilo další katastrofu. Možná hovoříme o jedné globální pohromě, která postihla celou planetu.
Důkazem je například libyjské sklo — vzniklé ohromným žárem — a lokalita jeho naleziště je Libyjská poušť, tedy podle naší teorie část Atlantis.
13. Úrodná část obdélníkové země s rozlohou samostatného státu. Zmizela atlantská zahrádka společně s ostrovem?
Platón popisuje, že k ostrovu patřila i země v téměř přesném obdélníkovém tvaru. Dokonce uvádí její rozměry. Země měla být částečně vytvořena přírodně a částečně upravována vladaři po celé generace. S rozlohou menšího státu. Byla velice úrodná — statky, jezera, lesy, řeky.
Místo bylo na vyvýšené skále s pevným podložím a kvalitní zeminou. Je vůbec možné, aby takový kus země zmizel beze stopy?
Při teorii, že centrální část Atlantis ležela uprostřed Středomoří, se nabízí jedna možnost. Pokud zvýrazníme hranice Řecka, zjistíme, že mají tvar téměř dokonalého obdélníku. Změřením stran hranic zjistíme, že čísla se jen velmi málo liší od čísel uvedených filosofem.
Satelitní pohled ukáže jasný obrys obdélníku. Vypravěč připisuje Řecku velkou úlohu a vykresluje krásy této dokonalé země před pohromou, která postihla i Atlantis. Po zkáze prý z Řecka zbyla jen holá kostra skalnatých ostrůvků.
Zemětřesení bylo v jedné lokalitě (Sicílie, Řecko). Jak nezničilo celé území Řecka, i když zasáhlo jeho významnou část, tak podobně skončila i Atlantis. Když vyplníme lemující hranici Řecka pevnou zemí a porovnáme, kolik z ní zůstalo, není to ani čtvrtina původní země.
A obdobně skončil i tajemný ostrov.
Jeho tajemnost se vytrácí. Pokud připustíme jeho lokalitu, z mýtu se stává reálná historie Středomoří — a Atlantis se řadí mezi jednu z tisíců zničených a potopených lokalit.
14. Válka mezi Atlantis a řeckou obcí Athénou
Platón opěvuje velkou moc a sílu Řecka, které dokázalo zvítězit nad samotnou Atlantis. Píše, jak se velká moc valící se od Atlantského moře chtěla podmanit Evropu a Asii. (Atlantské moře je vnitřní moře Atlantiku — dnešní Středomoří.)
Zajímavé je, že válka se netýkala Libye. O té se autor nezmiňuje. Připomíná však, že přes ono moře se dalo dobře dostat, protože mezi mořem a pevninou byl jakýsi pevninský most v podobě ostrova, přes který lidé cestovali tam a zpět.
Platón popisuje údajnou rozlohu tohoto ostrova — ale ve skutečnosti nepopisuje rozlohu ostrova, nýbrž rozlohu celé atlantské země. Ostrov samotný tvořil střed království a měl zcela jiné rozměry.
Lidé se přes tento pevninský most mohli dostat na druhou stranu — tedy na celou protější pevninu, která se rozkládala kolem „pravého moře“ (pobřeží Atlantického oceánu). Ale i na evropskou, asijskou a libyjskou půdu.
Pokud by se vojsko valilo od Atlantiku, tedy přes Gibraltar, jistě by byla ohrožena i Libye. Ale ta ohrožena nebyla. Odkud se tedy ono mocné vojsko hnalo, když ohrožovalo hlavně Evropu, Řecko a Asii?
Rozumíme správně tomu, že atlantské vojsko si kromě Evropy a Asie chtělo nárokovat i Egypt? Přitom impérium nazývané Platónem jako Atlantis mělo své území přes celou Libyi a Evropu až k Egyptu.
Kdo tedy šel válčit proti komu? Atlantis šla do boje sama proti sobě — a slitovala se nad Libyí, na kterou útočit nechtěla?
To nedává smysl.
Víme tedy o nějaké válce, ve které zvítězila athénská obec, která měla vybojovat svobodu všech ostatních národů. Ty si následně vzala pod svou správu. Nešlo o osvobození — ale o kolonizaci Řeky východního území.
Jakoby se Řekové touto příhodou ospravedlňovali za kolonizaci a vymysleli si hrozící nebezpečí, které museli odrazit — jinak by východní země mohl kolonizovat někdo jiný.
Celá tato válka nepopisuje boj mezi mocností Atlantis a malou athénskou obcí. K tomuto boji muselo dojít dávno po rozpadu atlantské říše, jinak by nebylo možné přecházet přes jejich vysoce ozbrojený a střežený ostrov a bojovat s takovou převahou. Útok proti Evropě by znamenal útok proti sobě samé.
Kataklyzma zničilo převážnou část atlantské říše. Její zbytek se musel přesunout jinam — říše byla ohromná. V popisované válce se nepíše o Libyi — zřejmě vojsko táhlo právě z této strany a jednalo se o výpad zbytku atlantského impéria, které chtělo zpět svou Evropu a Asii.
Dávná moc a síla však byla minulostí — a tak se mohlo stát, že je bránící se země skutečně odrazily. Řekům již dávno nevládl atlantský král, a tak se postavili na odpor.
Jinak se popisuje, že atlantská království spolu žila v míru a klidu. Královští bratři spolu nebojovali — naopak. Proto mohla být Atlantis nejsilnějším kontinentem své doby.
Následná další živelná pohroma definitivně zničila ostrov i území, které z této říše ještě zbylo — konec civilizace byl nevyhnutelný.
Platón v této válce zřejmě pospojoval více období a vytvořil z nich jeden příběh. Po další době temna, kdy se země vzpamatovávala z pohrom a přeživší lidé začali opět tvořit své státy, se zástupci z Atlantis mezi nimi již neobjevili.
A nebo ano?
Po severní Africe se procházejí různé kočovné kmeny, jejichž původ neznáme — snad právě oni mohou být zbytky potomků mocné atlantské říše. Nakonec i egyptská mytologie popisuje, že první bůh přišel do Egypta ze západní Libye a vytvořil první chrám v údolí Nilu.
Technologie a vyspělost východních národů byla v té době nadčasová — jakoby tito lidé znali více než všichni ostatní. Následné osídlení zemí Středomoří expandovalo svou kulturou, vyspělostí, znalostmi a filosofií, z nichž čerpáme dodnes.
Pokud připustíme, že Atlantis mohla existovat, výše uvedená vodítka nám vytvářejí reálný obraz o této ztracené civilizaci. Obraz o smýšlení a představě světa starých Řeků, kteří nikdy neumístili Atlantis do Atlantického oceánu.
A obraz nepochopení, kdy díky velkému časovému odstupu, mnoha překladům a úpravám původního textu jsme zcela nepochopili myšlenky a podstatu dialogu, který vytvořil ve své době velmi uznávaný filosof Platón.
Atlantis není mýtus ani nic tajemného. Je to pouze zakázaná historie — protože jinak by vědci již dávno museli atlantskou mozaiku složit. Důkazů je nespočet, ale není odvaha je dát do souvislosti.
Zakázaná historie? Zkreslená data? A nebo jen lenost zamyslet se nad tím, že to celé nedává smysl?
Rekonstrukce kataklyzmat: MWP‑1B, potopa, zánik Aegis a Atlantis
MWP‑1B – zhruba 9500 př. n. l.
Začíná kolaps ledovců a pomalé stoupání moří a oceánů. Toto období je známé jako Meltwater Pulse 1B — prudké tání ledovců, které zvedlo hladiny světových oceánů o desítky metrů.
Zhruba 6200 př. n. l. – protržení ledovcové hráze
Dochází k nárazové vlně, která smetla vše před sebou. Přesně tak, jak jsme toho byli svědky v Nepálu v roce 2026 — jen v mnohonásobně větším měřítku.
Nejen egyptské pobřeží, přístavy a města mizí za hranicí 50–100 km, které tato nárazová vlna zalévá. Řecko po této potopě ztrácí kontinent Aegis, z něhož následně zůstávají jen špičky pohoří. Přesně tak, jak to popisuje Platón:
- Řecko bylo zničeno.
- Úrodná půda byla spláchnuta do moře.
- Nezůstalo nic — jen holá, mrtvá skála.
- Z překrásné úrodné krajiny vyčnívalo z moře jen torzo kostnaté „rybí kostry“.
Tak vypadalo Řecko po této pohromě.
Vznik Egejského moře
Z pozemského ráje vzniká dnešní Egejské moře. Popis Platóna odpovídá:
- úrodná nížina obklopená horami,
- na jihu ústící k velkému Aegiskému jezeru,
- které se po potopě změnilo ve Středozemní moře.
Je logické, že celá lokalita se jmenovala Aegis — Řekové tento název nezměnili, ale uchovali z úcty k božstvu, které tuto část země spravovalo od počátku věků.
Aegis – původní název Atlantis?
Je evidentní, že Atlantis není původní název země, která zde ve své době působila. Nabízí se mnohem starší název: Aegis.
Sumerské paralely – Enki, Enlil, EA
Ze Sumeru známe mýty o stvořitelích Enkim a Enlilem. Aegis = AE = EA — zkrácené jméno Enki, boha a stvořitele lidstva, boha oceánů, moří, řek, vod a moudrosti.
Enki = řecký Poseidon? Bůh moří a oceánů. Bůh, který stvořil Atlantis?
Tato paralela není náhodná.
Co když vše chápeme obráceně?
Co když sumerská říše nevznikala, ale zanikala? Co když právě ze středu Středomoří — z původního kotviště Enkiho — se svět po kataklyzmatu přesouval dál na východ?
Co když Atlantis nezanikla v době, kterou určuje Platón, ale pouze se zatřásla — a Sumer byl jejím potomkem?
Co když civilizace nezačaly vznikat až po tomto období, ale naopak zanikaly?
Sumer nevznikl z ničeho za sto let. Stejně jako Egypt měl své předky — svou vlastní civilizaci, z níž čerpal. My jen tento souběh nepochopili a dokola bezmyšlenkovitě opakujeme.
Aegis – střed světa
Aegis byla středem země. Spojovala tři kontinenty. Spojovala svět a lidi. Obchod. Učení. Vědění. Astrologii. Matematiku. Vědu….
Po kataklyzmatu se část zbortila do moře a voda stoupla o více než sto metrů. Pohltila vše úžasné té doby — ale nikoliv vše.
Přeživší se přesunuli dál na východ a například založili:
- Sumer,
- města jako Göbekli Tepe,
- další centra, která dnes považujeme za „počátky civilizace“.
Ano — je to reálné.
Geologické důkazy – spojení kontinentů
- Apeninský poloostrov byl spojen s Libyí.
- Malta byla součástí pevniny, než moře vše rozdělilo.
- Sicilský průplav byl úzký a tvořil jakousi hranici — celní bránu.
Na dně se nalezlo torzo pilíře a zdí — toto místo bylo spojováno a tvořilo bránu. To je již prokázané.
Druhá brána – Héraklova brána
Stála na kraji Thonisu, potopeného města nedaleko Egypta. Zde stála pověstná brána východu a západu. Zde Hérakles střežil vše uvnitř i vně.
A za touto branou stála překrásná Atlantis — Aegis.
Rozprostírala se svou božskou nížinou hned naproti Egyptu — tedy dnešní Egejské moře — a táhla se dál přes Řecko a Sicílii, která tvořila spojnici tří světů, které spojovala mosty zemskými i vytvořenými kulturou která zde po tisíciletí žila.
Za touto spojnicí se táhla rovina Adria — dnešní Jadranské moře — protože se potopila stejně jako Aegis při zániku středu bájné Atlantis, je zřejmé že patřila ve své době k této říši. Filosof píše že v jedné době byla potopena Atlantis i jeho část země řecké – Aegis -dnešní Egejské moře. a s ní i Adria úžasná rovinná část patřící přímo k Atlantis. Protože až tato potopa tyto dvě lokality zalila vodou souběžně. Masa valící se vody tlačila na zemské desky které rozhýbaly místní sopky a zkáza byla dokonána. Letopočet který Platón uvádí tedy navazuje na počátek zániku této říše, která však zanikala dalších deset tisíc let, postupně a již nikdy se nedokázala sjednotit. I egyptští kněží připomínají že Řekové jsou moc mladí a znají jen jednu potopu světa, přitom jich bylo mnoho.
Platónova čísla sedí
Při měření se čísla dokonale shodují s popisem Platóna. Nevymýšlel. Nelhal. Vyprávěl historii.
Vyprávěl o svých předcích. O zemi plné lázní a termálních pramenů — jako je tomu dodnes v Řecku i Itálii.
Sicílie – tektonický klíč
Sicílie má jedinečnou polohu na zlomu tří tektonických desek. To není žádné tajemství.
Řím ukořistil z upadajícího Řecka všechny cennosti — to je také doložené.
A přichází nenápadná otázka:
Proč je Vatikánský archiv tak přísně střežen?
Proč není digitalizován? Co ukrývá na kilometrech dlouhých policích?
- původ lidstva?
- přesný popis Atlantis -Aegis?
- skutečnou historii, kterou někdo záměrně umístil do Atlantiku?
My víme, že „Atlantis“ neexistovala — ale to je jen jméno, které Řekové vymysleli, aby skutečný název skryli.
Podle Platóna je lokalita Středomoří před dobou potopy přesná. Proč to stále ignorujeme? A proč Řecko, Řím i Egypt při podvodních nálezech stále opakují, že to mohou být pozůstatky Atlantis??? Takže oni o ní nepochybují? A proč my ano?
Sumer – vznik, nebo zánik?
Někdo řekl: „Sumerská říše vznikla — nikdo neví jak, ale víme kdy.“ Cožpak je logické, aby civilizace vznikla za pár století?
Ne. Oni v sobě nesli a předávali dál hluboké vědění pradávných předků, které potkala apokalypsa. Až úplné rozdělení a zapomnění tuto říši zničilo.
Zkusme se zamyslet:
- Sumer nevznikal, ale zanikal.
- S ním postupně zanikaly všechny civilizace Středomoří.
- A to byl skutečný zánik Atlantis -AEgis.
Doby temna – svět nezmizel, jen se přepsal
My dnes víme, že existují doby temna — období, z nichž nemáme žádné informace. Ale to neznamená, že se nic nedělo.
Naopak.
To my jsme potomky této zaniklé říše. A jakoby i proto se kalendář dělí na roky před Kristem a po — tedy na dobu atlantskou a dobu po jejím zániku.
Vznik nové civilizace, která i když to zapírá, stále čerpá z té zaniklé éry.
My nejsme a nikdy jsme nebyli první civilizací tohoto světa.
Není složité se nad tím zamyslet a připustit, že svět je jiný, než nás učí.
Proč? Protože neznalost dává moc tomu, kdo ví.